Deník jedné plavovlásky 3

Já se nezamilovávám často. Jsem vůči cizím lidem spíš hodně uzavřená.Teď po těch deseti měsících jsem tak nějak byla připravená na lásku. Stačilo škrtnout a hořím.

Stav kdy nevím..mně jednoduše sráží na kolena. Nevím, co sama se sebou. Udělala jsem asi jediné rozumné rozhodnutí. Jednou přes prsty mi stačí, takže mu nepíšu. Jestli o mne alespoň trochu stojí, tak se snad sám ozve. Do té doby budu každopádně psát blog, jinak by mně to nutilo psát jemu zamilované dopisy a to bych o něj přišla. Vymýšlím jak přežít bez toho abych za ním odjela. Vždycky fungující systém je zahrnout se prací. Klasický ženský přístup je jít nakupovat, ale to mi pomůže vždycky tak na 2 hodiny a teď na to ani nemám. Další možnost je nechat se pozvat někam na rande od svých ctitelů a vyhánět chlapa jiným chlapem. Je to nefér, ale upřímně řečeno nejvíc to funguje. Člověk se prostě musí plně soustředit na něco jiného.

Nejsem a nikdy jsem nebyla žádná ubohá opuštěná chudinka. Spíš naopak. Prosadila jsem se profesně a pak přešla do řad zaměstnavatelů. Umím se prosadit a zapomeňte na nějakou rovnoprávnost mužů a žen. Moje zkušenosti jsou ty, že musím dokázat o pořádný kus víc, aby to ostatní vzali na vědomí. A ty „ostatní“ zahrnuje samozřejmě i ženy. Myslím, že jsem drsná, když je to potřeba, ale jsem si jistá, že nejsem drsná v soukromí. Nejsem poslušná a poddajná. Pokud mi někdo vykládá blbosti, tak to v případě nejvyšší diplomacie přejdu. Když nejsem diplomat tak to jen smetu ze stolu a když mám blbou náladu, tak smetu protějšek se vší vervou. J Jo a nestydím se za to. Umím vydělat peníze, nejsem ošklivá ani blbá.Potřebuju chlapa, který mě uřídí. Ke kterému můžu vzhlížet, koho budu respektovat jen proto, že je takový jaký je. Tenhle to všechno má a já ani nevím jestli vůbec dostanu šanci.