Deník jedné plavovlásky 1

Je mi dnes 35 mám za sebou 3 vztahy, které sama považuji za důležité. Dva, tři a více jak čtyři roky soužití s mužem. Sečteno podtrženo devět let.

Také jsem nikoho neopouštěla kvůli dalšímu chlapovi a dohromady to dělá skoro jedenáct let. Tím si já vysvětluji proč ještě nejsem vdaná a nemám děti. Předtím, mě něco jako vdavky a pořizování potomstva ani nenapadlo. Teď jsem ve stavu, že mozek mi říká, že bych měla, ale biologické hodiny se NAŠTĚSTÍ nedostavují. Jsem po posledním neúspěchu vlastně deset měsíců sama a doufám na zázrak.Být sama mi nevyhovuje. Jsem tak nějak od přírody zevnitř člověk do páru.Za ten rok jsem vyzkoušela mnoho věcí. Začalo to kamarády. Přihlásili mne na speed dating a dali mi toto k narozeninám. Pak následovalo na radu vícero různých kamarádů a známých několik rande přes internet. Potkala jsem zajímavé lidi, ale jak bych řekla z mé strany nikdy nepřeskočila ta pověstná jiskra. Někdy v srpnu jsem tyhle podivné pokusy vzdala. Co má být bude. Víc jsem neřešila. No a teď se to stalo. Byla jsem na s mým čerstvě ženatým tátou a novou „mamkou“ na lovu.JEHO mi představili už u snídaně. Odborníci říkají, že první sympatie poznáte do 3 vteřin.Tu dobu neodhadnu, ale sympatický byl prostě hned. A troufám si říct, že i já jemu.Snažil se, mluvili jsme spolu celý den, díval se mi do očí, otevřeně mi nadbíhal a mně se to líbilo.Je to chlap podle mých představ. Chytrý s vlastním názorem, šikovný, střílí jako bůh (i když to není důležité) a ještě k tomu typ, co se mi vždycky líbil. Vysoký, ramena přes celá záda J, nic křehkého. Adrenalinový týpek, co se fakt nebojí. Povolání hasič. No úplně se mi podlamují kolena jen o něm píšu.