Vážně je bezdětná žena bezcenná?

V následné úvaze budu asi docela osobní. Jistě, jsem žena, miluji děti, ale ještě je nemám.Nebudu zapírat, že k napsání dalšího blogu mne inspirovala ohnivá diskuse na idnes a její dva články. Docela dobře načasováno. Brad Pitt si konečně vzal Angelinu Jolie, se kterou má šest dětí. Tři vlastní a tři adoptované. A jeho exmanželka musí i ve Spojených Státech 21. století čelit opakované mediální otázce, zda ještě bude matkou.

Dnes mne čeká návštěva u kamarádky, která je o 3 roky mladší než já a má tři děti. Já žádné děti nemám i přesto, že je tak miluji. Proč děti zatím nemám je osobní a nemusím to nikomu vysvětlovat, stejně jako ostatní ženy. Každá žena zná a rozumí svému příběhu. Dnešní doba je složitá a jako potencionální maminka chci dítě zdravé, šťastné, zabezpečené a žijící v harmonické rodině. Takhle by si to přály myslím všechny ženy, ale život je prostě složitější. Ženám se často vyčítá, že mateřství odkládají,ale já se tak úplně nedivím. Často na sociálce vidím ty ženy,které potřebují finanční pomoc, aby to rodičovství nějak zvládly. A nemyslím jen mateřské dávky, ale ty neplánované děti, na něž ne příliš inteligentní matky řvou stejně jako na sociální úřednice a já si často říkám,že ty děti jsou chudáci. Muž může mít děti v 45 letech, ale pro ženu, je už pozdě. Možná nenašla toho správného partnera, nebo ho měla a on jí opustil nebo jí prostě zdravotní důvody neumožnily děti mít. A komu to musí vysvětlovat? Nikomu, jenže lidské soudy už tak chápavé nejsou. Jennifer Aniston ve svých 45 letech děti nemá, ale ač je oblíbená herečka, tak její bezdětnost je středem neustálého zájmu. Je prostě divná. Jenže, když byla manželkou Pitta, tak nejspíš děti mít nemohla nebo i potratila. Ale přece to nemusí křičet do světa jen proto, by lidé pochopili a neodsuzovali. Jedna moje kamarádka děti nechce. Je jí 35 let a nechce je ani její manžel, i když mohou názor ještě změnit. Ona však nechce děti posledních patnáct let, takže pochybuji, že svůj postoj změní. Naše kamarádka Veronika má dvouměsíční miminko a já se na něj okamžitě vrhám. Ručičky, nožičky, všechno je tak maličké. Jsem prostě nadšená a úsměv od ucha k uchu. Zato Léňa nic. Podívá se, usměje, ale mateřské pudy s ní necloumají jako se mnou. Moji přátelé mají krásnou a zdravou dvouměsíční holčičku, ale taky mají krásnou 3 letou holčičku s downovým syndromem, která skáče vedle svého brášky a nadšeně koukají na malou sestřičku. Mateřství je myslím radost, ale také náročný závazek,který z velké části stojí hlavně na ženě.Neměli bychom ženy odsuzovat a soudit podle počtu dětí. Dětské domovy a kojenecké ústavy jsou plné dětí,jejichž rodiče svoje rodičovství nějak nezvládli. A tyhle děti, budou mít jednou velice těžký start do dospělého života. Takže nesuďme volbu žen, zda mít nebo nemít děti. Mají plné právo se svobodně rozhodnout.