Nesnáším registry vozidel aneb hlavně nic nezapomenout..

Znáte to, pořídíte si auto, máte za sebou podepisování spousty papírů, případně pár ztracených nervů díky skvělému autobazaru a poslední, co vám zbývá je převod majitele. Tedy velký a malý technický průkaz a výměna značky.

Vyberete si pobočku nějakého registru, doma si důsledně jak cvoci x krát zkontrolujete, zda máte vše potřebné.

Velký technický průkaz - mám, malý - taky, emise, STK, povinné ručení, kupní smlouva, peníze a co mi ještě chybí?

Nic, máš všechno a vyrážím. Díky Bohu, je v Praze registrů vozidel už hromada, tak nemusíte stanovat před tím jediným jako dříve.

Už jsem znalá situace, tak jako správný machr vybíhám do druhého patra a šup rovnou pro pořadové číslo.

252, no to je dobrý, to tu budu koukat tak hodinu. S chůzí suveréna jdu zpátky k vozu a sundávám přední i zadní značku. Minule mi to moc nešlo, ale dneska v pohodě.

Následně usedám opět v patře a pouštím se do vypisování žádosti. SPZ, registrační číslo, do prkýnka, co je to zase to registrační číslo, minule to bylo nějak lehčí.

Pak přibíhá hbitý zaměstnanec úřadu a kontroluje všechny. „To víte, je tu fronta a u okýnek to pak všichni zdržujete, protože tam máte chyby.“

Tak a je vyplněno. „No a co tohle, co je zas tohle?“  Pán nikde a už to vzdávám. Oni mi u okénka poradí jako minule.

Po hodinovém čekání, svačině, četbě povinné literatury na úřad - Zařiď si sám, stejně Ti nikdo nepomůže, se dostávám na řadu.

A teď to přijde. „ Ty jo, já mám tu kupní smlouvu doma.“

To nevadí, řekne mile slečna a ještě ten nový poplatek 3.000,-. To si stejně musíte koupit na hlavní pobočce.

No a je vymalováno. Odpoledne v čudu, zpátky namontovat SPZ a teď ještě navíc tři tácy.

Já bych se na to, víte co.

Jak já nesnáším všechny tyhle blbý úřady.

Tak a zítra nanovo, no a hlavně nic nezapomenout, abych tam nešla potřetí, že?:)