Bůh, který nám nabízí neskonalou milost..

Evangelium zlomených je kniha Brennana Maninnga, která vyšla už minulý rok. Její název mne zpočátku odrazoval. Po několika životních těžkostech, které jsem díky Bohu překonala, se přece jenom při pohledu do regálu ozývala moje pyšná duše." Evangelium zlomených? To přece nepotřebuji, já přece nejsem vůbec zlomená a zvládla jsem toho už dost ."

Jistě a někde v mé duši ještě zaznívala odpověď A SAMA. Krásný příklad věřícího člověka, který přijal Boha už před třinácti lety a pořád si myslí, že ho vlastně vůbec nepotřebuje.Zvládne to přece sám.

Problémy přicházejí, těžké životní okamžiky také, tak žádné litování a všechno vyřešit a nejlépe vlastními silami.

A zde je hlavní problém toho, proč někteří lidé víru odmítají a myslí si, že věřící jsou ti slaboši, kteří položí všechny své problémy Bohu na záda, aby je za ně vyřešil. To je samozřejmě velký omyl.

Stejně tak je i pro věřícího člověka omylem, pokud ve vztahu k Bohu uvízne někde na poloviční cestě. Sice Boha miluje, věří v něj, ale nedokáže do Božích rukou „svěřit" celý svůj život.

Musí mít přece ještě nějakou rezervu, musí se postarat sám. A právě tento přístup křesťanovi znemožnujě poznat Boží lásku a milost.

Víru v Boha si nelze vynutit. Víru v Boha lze velice těžko rozumově odůvodnit. Můžete přecíst hory teologických knih, Bibli od začátku až do konce a třeba neuvěříte a Boha nepoznáte.

Ano budete znát velké množství historických faktů a souvislostí, ale nepoznáte Boží lásku, Boží milost. Tu lze poznat pouze srdcem. Když zanecháme na prahu své duše racionálno a necháme Boha, aby se dal poznat, tak on to učiní.

Cesta to není pro žádné slabochy, protože jen silný člověk si dokáže přiznat svoji slabost a hledá moudrost, která ho přesahuje. Moudrost a láska, která není založena na našich výhrách a úspěších, ale paradoxně na naší slabosti.

Jen tehdy, když se cítíme slabí jsme schopni hledat, jsme schopni odhodit své zásluhy a požadavky a s naivně dětskýma očima poznáváme Boha, který za naše hřichy nechal ukřižovat svého jediného syna Ježíše Krista.

Boha, který v ruce nedrží rákosku pokud zhřešíme, Boha, který nám všem nabízí lásku a nezaslouženou milost.

Nezaslouženou  proto, že si neklade žádné podmínky. Chápe naši slabost i naše omyly a nabízí nám odpuštění, které sobě tak velice těžko někdy dáváme.

Brennan Menning to v knize Evangelium zlomených vystihuje slovy:

„ V okamžiku, kdy se ve svém životě přestanete soustředit na svou špatnost a začnete si všímat jeho dobroty, přestáváte si klást otázku co jsem to udělal a začnete si klást otázku co může udělat on.Výčitky sobě samému pak mohou skončit. Stane se zázrak nad zázraky: Můžete odpouštět, protože je vám odpuštěno, můžete se přijmout, protože jste přijati, a můžete začít budovat, kde jste dříve bořili."

Pokud milujete a věříte srdci nějakého člověka, tak mu můžete díky Bohu odpustit.

Můžete odpustit, ikdyž vás lidské srdce tolik ranilo a vy nevíte proč. Můžete odpustit, ikdyž lidský hněv často ublíží.

Můžete pochopit lidskou slabost a strach, protože i vy jste se tolikrát v životě cítili slabí. Ale právě slabost vám pomohla najít cestu k jediné jistotě. Boží lásce.

Boží lásce, která neodsuzuje, která přijímá a která vám nabízí svou milost.

Ne pro vaše zásluhy, ale pro vás samé.

moje další články a hudba brzy na www.blankafay.cz