Zemanovy bonmoty, levicová radikalizace Strany zelených a vládní bod zlomu

Prezident Miloš Zeman dělá všechno proto, aby byl svým lidem milován. Na svých spanilých jízdách republikou nevynechá jedinou příležitost pro zisk obdivného potlesku.

Naposledy v Tišnově veřejně prohlásil, že premiéra Sobotky se můžeme buďto zbavit demokraticky ve volbách, nebo nedemokratickou metodou – „a ta se jmenuje kalašnikov.“ Prezident se chová jako typický politik, který vyhledává společenské třecí plochy a využívá střetu ve svůj prospěch. Dokud byl předsedou politické strany, tak se to dalo pochopit. Za všechny jeho bonmoty vzpomeňme na vázání stranických knížek ČSSD do kůže členů ODS. Jako prezident by se přece jenom měl vyjadřovat vkusněji. Jeho Ovčáček sice okamžitě vystartoval s replikou, že to pan prezident „nemyslel osobně,“ avšak tomu určitě nevěří ani on sám. Miloš Zeman se kdysi pasoval do role prezidenta dolních deseti milionů. Možná pochopil, že stačí oslovit nejspodnější milion, protože to dá méně práce. Je to zkrátka prezident politického suterénu, protože se tam cítí nejlépe.

Poměrně živý zájem veřejnosti vzbudila volba pražského politika Matěje Stropnického do čela Strany zelených. Ostatně sám pan nový předseda se ihned pustil do boje za levicovou radikalizaci strany, což by jí podle jeho slov mělo přivést nové voliče. Kroky rudozeleného pražského komedianta jsou mi běžně celkem ukradené, avšak z jeho zvolení mám docela radost. Konečně se totiž na krajně levicové části politického spektra začne něco dít. Zelení možná naruší léta budovanou výlučnost KSČM, ale hlavně zacílili na některé voliče ČSSD. Jestliže budou vládní socialisté donuceni přeformulovat svoji krajně levicovou politiku, aby si udrželi své voliče, bude to jenom dobře. Čím více socialistických témat zvednou, tím méně bude pro některé pravicově orientované voliče Hnutí ANO a lidovců snesitelná společná koalice s ČSSD. To by mohlo přinést zajímavé politické přesuny. Anebo je Matěj Stropnický jenom takový ten salónní revolucionář, který je ve skutečnosti protivný i sám sobě, protože je naprosto nepoužitelný – mediální ksicht, který se rád poslouchá a vystřihuje si svoje fotky z magazínů, ale o složité prosazování nějakých zájmů a myšlenek nestojí, protože je to nuda. Z hlediska budování trvalé stranické struktury je to naprostá katastrofa. No – tak či onak to bude docela zábava.

Zajímavý spor se rozhořel mezi ANO a ČSSD. Poslanec Martin Plíšek z TOP09 přišels iniciativou, že by byly z veřejných soutěží automaticky vyřazeny všechny firmy, v nichž drží člen vlády alespoň 10% podíl. Je evidentní, že je to zákon přímo namířený proti Andreji Babišovi (a pan poslanec Plíšek se tím ani netají) – pokud by prošel, tak by celý Agrofert přestal mít na vládnutí zájem a svůj spolek Hnutí ANO by rozpustil. To je sice pro mnohé docela lákavá představa, ale jít na to přes přijímání speciálních zákonů, to prostě není správné. Nehledě na to, že by to patrně narazilo na řadu problémů, z nichž za nejdůležitější považuji ústavní právo vlastnit majetek a současně se účastnit veřejného života. Dotace a veřejné soutěže jsou možná chucpe, ale probíhají legálně. Ostatně se ani nedomnívám, že by to mohlo dojít až do ostrého hlasování ve Sněmovně. Nicméně, a to je pozoruhodné, představitel vládní ČSSD Lukáš Pleticha pro návrh aktivně hlasoval v ústavně-právním výboru. Podle mě je evidentní, že agrosocialistická vláda tandemu Babiš + Sobotka začíná vadit už i některým vládním poslancům. Nechci být zbytečně jízlivý, ale pro každou opozici je nejpříjemnější ten bod zlomu, kdy vládu začnou oslabovat vlastní poslanci: Pak už je to ze strany vlády jenom křeč a stále obtížnější manévrování v minovém poli protichůdných zájmů.