Volby v USA

Volby v USA skončily. Bez ohledu na vítěze jsem měl už před pár týdny připravené jednoduché zhodnocení, že skončily špatně.

Nicméně v posledních týdnech jsem svůj názor začal měnit v Trumpův prospěch. Rozhodně se ze mě nestal jeho fanoušek, ale jako daleko horší výsledek bych bral vítězství Hilary Clintonové. Takže: Volby v USA neskončily špatně. Republikáni získali prezidenta a ovládli Senát a Kongres. Dva roky by tak měl mít prezident Trump vládnutí výrazně usnadněné. To by mu mělo stačit k tomu, aby prosadil klíčové body svého programu. Uvidíme. Já mu v řadě věcí dokonce držím palce. Neprohrála totiž Clintonová, ale celá politika posledního čtvrtstoletí, kterou bychom mohli s trochou nadsázky nazvat jako „politika globalizace.“ Americké volby jdou vlastně stejným směrem, jako červnový Brexit. Vrací se éra ochrany národních zájmů proti nadnárodním zájmům. Trumpovi k vítězství opravdově a srdečně gratulovali Geert Wilders, Marine Le Penová a Nigel Farage, což symbolizuje tu proměnu. Pro politický hlavní proud jsou to strašidla. Nevyjadřují se politicky korektně, ale realisticky a drsně pojmenovávají problémy. V Trumpovi získali klíčového spojence. Ovšem měli bychom být velice obezřetní v tom, jaká témata do politiky vnáší, resp. co nazývají těmi hlavními problémy a jaké emoce přitom vyvolávají. Strach vede k izolacionismu a protekcionismu.

Na druhou stranu po letech strašlivé Obamovy vlády, kdy se z USA stala z mnoha důvodů nedůvěryhodná země, je důraz na domácí problémy pochopitelný. Američané evidentně potřebují znovu uvěřit ve svoji vlast. Nechci si hrát na proroka, ale Evropané je začnou hromadně následovat – a vlastně už začali, akorát se to zatím přehlíželo. Pozoruhodné je, jak arogantně a povýšenecky se přitom chovala a stále chová politická a mediální smetánka. Clintonová několik týdnů před volbami velkohubě vyhlašovala, že končí s prezidentskou kampaní, protože vítězství už má v kapse, takže se není potřeba dále unavovat s někým tak trapným, jako je Trump. Do kampaně se pak vrátila až kvůli šoku z obnoveného vyšetřování FBI. Nezajímalo ji, jestli na obavách Američanů z imigrace, ze ztráty pracovních míst ve prospěch Mexičanů a Číňanů a ze ztráty prestiže jejich země náhodou něco není. Mnohem důležitější pro ni bylo, jestli se hollywoodské celebrity o její kampani pěkně vyjadřují na svých twitterových účtech a kolik youtuberů si dělá legraci z republikánské kampaně.

A prakticky všechna média na tento typ vnímání světa naskočila: Protože je Trump nekorektní, nemůže uspět, protože my to tak nechceme. Celé týdny se přitom zásadně mýlila. Florida měla Clintonové přinést hlasy hispánců, protože Trump chce přece postavit zeď mezi USA a Mexikem, takže je to jasné. Vždyť všichni ti špičkoví komentátoři o projektu výstavby zdi prohlásili, že je nesmyslný a svědčí o krizi Trumpovy kampaně a vlastně o krizi Trumpa jako takového. Nikdo si přitom nepoložil otázku, zda američtí Kubánci opravdu podporují sbližování USA a komunistické Kuby, jak to do světa vytruboval Obama. A ukázalo se, že je pro ně změna zahraniční politiky USA v této věci nepřijatelná, takže na Floridě nakonec Clintonová prohrála o neskutečných 130 tisíc hlasů. Ba co víc – výstavbu samotné zdi podporuje 42 % všech Američanů a 90 % z nich se rozhodlo pro Trumpa. Totéž v bledě modrém byl apel na tvorbu pracovních míst v bývalém průmyslovém srdci USA v Pensylvánii, v Západní Virginii, Ohiu, Indianě, Michiganu, Illinois, Iowě a Wisconsinu třeba formou dodatečného zdanění amerických firem, které svoji výrobu přesunuly do Mexika, ale prodej realizují na území USA. Renomovaní ekonomové novinářům potvrdili, že kvůli mzdovým nákladům je přesun výroby zpět do USA nesmysl, takže je zbytečné o tom vést debatu. Dopadlo to tak, že demokraté získali pár desítek milionů od firem, kterým se Trumpův nápad nelíbil, ale Trump samotný získal potřebné hlasy a získal tak pro sebe nejen klíčové Ohio a Pensylvánii, ale nečekaně i všechny ostatní státy kromě Illinois. Neuvěřitelné. A to dodatečné zdanění amerických firem vůbec není nic nereálného.

Srovnejme to s výsledky Brexitu: Racionálně nedává odchod Velké Británie z Evropské unie žádný smysl. Je možné snést spoustu argumentů, proč je to pro budoucnost Britů nevýhodné. Přesto emocionálně hlasovali pro odchod a postavili se proti názoru a vůli evropských politických a mediálních špiček. Cítili, že to musí udělat, aby se „něco změnilo.“ Politika nového prezidenta Spojených států Donalda Trumpa rovněž obsahuje řadu emocionálních prvků, podivných a těžkopádných návrhů, které prostě nedávají smysl. Přesto vyhrál, protože zosobňuje touhu Američanů „něco změnit.“ Já osobně jsem zdrženlivý k politice, která chce „něco změnit.“ Je to příliš veliký hazard. Avšak občas je obnovení důvěry v politiku víc, než nějaké krátkodobá ztráta. Takže jak jsem napsal už na začátku: Volby v USA neskončily špatně… a dokonce možná skončily dobře.