Komentář posledního týdne roku snad nelze zahájit jinak. Se zájmem jsem si vyslechl svatoštěpánské poselství pana prezidenta Zemana. Se skromností sobě vlastní pan prezident hovořil až den po papeži Františkovi, ale jinak se prezidentské Urbi et orbi nikterak neodlišovalo od standardu, na který jsme už zvyklí. Pětkrát se pochválil s tím, že co slíbil, to už splnil. Akorát nerozumím tomu, co bude dělat ty další čtyři roky. Upřímně řečeno je pan prezident vůbec nějaký poloviční. Když před jedenácti lety končil ve funkci předsedy ČSSD, tak byl dominantní osobnost české politické scény. Dnes mi ze všeho nejvíc připomíná reproduktor napojený na starý gramofon. Na dotazy zásadně odpovídá citátem některého velkého politika minulosti, takže sice víme, co by si o věci myslel Masaryk nebo Churchill, ale nevíme, co si myslí Zeman. Ba co víc, ono nás to už ani nezajímá. A aby toho nebylo dost, tak na Nový rok promluví emeritní prezident Klaus. Předpokládám, že nás postaví před nějaké velké výzvy, o kterých právě dopisuje novou knihu.
Rok 2014 bude pro ODS těžký. Nemohu si pomoci, ale když si pročítám komentáře, tak mám pocit, že za všechno zlo může ODS a její představitelé. V podstatě platí takové pravidlo, že všechno z dílny ODS je špatně, a pokud se náhodou ukáže, že za to ODS nemůže, tak za to stejně může, protože proti tomu nic neudělala. No a pokud je něco náhodou dobře, tak je to navzdory tomu, jak moc to ODS zkazila. To není příliš optimistická výchozí pozice pro politickou stranu. Musíme dokázat, že se ti komentátoři mýlí. Nebude to vůbec jednoduché. Řada našich členů to vzdá a ze strany odejde. Přesto kolem sebe vidím mnoho kolegyň a kolegů, kteří mají chuť se o osud strany porvat. Já to považuji za občansky statečný postoj. Ono být dnes členem ODS a veřejně se k tomu hlásit, to je docela masochismus. Musíme si totiž uvědomit, že žijeme v zemi, ve které se až příliš často bojuje s třídním nepřítelem.
Nejvyšší kontrolní úřad ústy své mluvčí Olgy Málkové oznámil, že ministerstvo dopravy v roce 2012 chybně zaúčtovalo 71 miliard. Bohužel málokdo pochopil, že se jedná o chybu danou novým účetním standardem, nikoli o ukradené miliardy. NKÚ dále konstatuje, že nedokázal vyhodnotit správnost výdajů za 168 miliard kvůli nejednoznačnosti účetních předpisů. Já tedy nejsem žádný odborník na účetnictví, ale tohle mě fakt rozesmálo. Zoufalá byrokratická zhovadilost vykazování výdajů podle bruselského fóršriftu dovedla náš státní aparát do slepé uličky. Tomu se říká naběhnout si na vidle. Tisíce úředníků se celoročně školí na to, co nového jim jiní úředníci vymysleli. A další tisíce úředníků následně kontrolují všechny ty podpisy a razítka a vyměňují si poznatky o záznamových jednotkách, závazných analytikách a o podobných nesmírně důležitých věcech. A ve skutečnosti je to celé blbost, která ani nefunguje. Mnohem důležitější je, co se za ty miliardy postavilo. O tom se ale v nálezu NKÚ nepíše ani čárka.
