Miloš Zeman se pasoval do role válečníka. Vyzval k preventivním akcím proti Rusku. No nic proti tomu, je docela sympatické, když hlava státu poměrně razantně vynese vysokou kartu diplomatického mariáše a odkryje tím partnerům i soupeřům barvu. Obávám se však, že vzhledem k reálné síle České republiky a možnostem, které nám dávají naše spojenecké dohody, je to trošku jako pšouk do vody. Pokud to v Moskvě zaznamenali, tak někde na úrovni třetího podsekretáře náměstka ministra zahraničí. Řekli si: „Aha, Zeman. Zeptáme se Remka, co tím myslel. Aby tak Češi přestali kupovat naši vodku...“ To ale, myslím, nehrozí. Přestože pan prezident drží přísnou dietu, občas se obětuje a v rámci udržování dobrých všeslovanských vztahů spojí návštěvu velvyslanectví s ochutnávkou krajových specialit. Naposledy trávil čas u ruského ambasadora loni před 28. říjnem a dostal z toho chřipku.
Začíná mně vysloveně vadit, jak si představitelé ČNB, konkrétně pan Singer, veřejně mnou ruce nad dobře provedenou devalvací české koruny. Statistiky o velmi nízké inflaci a zrychleném růstu HDP vytahuje jak králíky z klobouku a šermuje s nimi kolem sebe. Pořád dokola opakuje mantru o tom, jak nás ČNB zachránila od deflace svým zacílením na inflaci. Upřímně řečeno, jestli je růst cen -0,5 % nebo +0,5 %, tak je to prašť jako uhoď. Hlavní nebezpečí deflace, totiž reálný růst hodnoty dluhu, by se v těchto číslech nijak výrazně neprojevil. A i kdyby se projevil, tak proč by pro jednou neměli jíst kyselá jablka dlužníci; věřitelé to díky inflaci musí snášet posledních 80 let. Naprosto zásadní zůstává, že ČNB okradla české občany o dolary a eura. Pane guvernére, přestaňte lidi oblbovat makroekonomickými daty a rovnou jim řekněte, že oběd ve dvou budou mít letos v Chorvatsku o 50,- Kč dražší.
Tak jsme definitivně odpískali Temelín. Já nejsem žádný odborník na energetiku, ale vždycky jsem pocitově vnímal sázku na jádro jako správné rozhodnutí. Solární a větrné farmy a různé biosmrady vyrábí předraženou elektřinu, která je konkurenceschopná pouze za cenu dotací. To je cesta do pekel, protože se tím pokřivuje celý trh. Uhelné elektrárny za posledních 20 let prošly nákladnou modernizací, takže produkují mnohem méně exhalátů než za bolševiků, ale i tak se z hlediska skutečné ekologie jedná o velikou zátěž – už jen kvůli těžbě. Dovážet plyn z Ruska není úplně nejbezpečnější záležitost a eventuální vlastní těžbu frakováním břidlice jsme si zakázali už předem. Kapacity na výstavbu vodních elektráren jsou prakticky vyčerpané. Proto mi vycházelo, že buďto budeme elektřinu v budoucnosti dovážet, nebo ji budeme vyrábět v atomových elektrárnách. Zelené žvanění o úsporách odmítám, protože spotřeba energie je funkcí života. Takže co bude dál?
