Smysl členství v EU, insolvence Letu Kunovice a italské beztrestné krádeže

Špičky Evropské unie, Donald Tusk, Jean-Claude Juncker a Martin Schulz, se v Římě veřejně zamysleli nad historií, současností a budoucností EU.

 Unisono si postěžovali, že celá myšlenka je v troskách, protože – jak poznamenal Juncker – „máme Evropany na plný úvazek, pokud jde o to brát, a Evropany na částečný úvazek, pokud jde o to dávat."Samozřejmě tím myslel nové členské státy ze střední a východní Evropy. Bývaly prý doby, kdy Evropa směřovala k hospodářské unii, což jí dodávalo impulz. To je samozřejmě pravda. Do Evropské unie volné hospodářské soutěže a pohybu osob a kapitálu, jakož i symbolu západní demokracie, jsme si podali v roce 1996 přihlášku. Vyjednávání jednotlivých kapitol jsme ukončili v roce 2002 a na základě referenda jsme do EU vstoupili v roce 2004. To už ale byla jiná „Evropa,“ než v první polovině 90. let. Od té doby se toho mnoho změnilo. Navíc dodatečné „dohody“ (míněno faktické diktáty) nás zbavily suverenity ještě více, než jsme předpokládali. Junckerova slova definitivně potvrdila, že bruselské myšlení bylo založeno na předpokladu, že si západní politici „primitivní tupany“ z východní Evropy jednoduše koupí jako takové svoje nevolníky. To je nejen urážlivé – a já doufám, že naše vláda nalezne alespoň tolik hrdosti, aby to panu Junckerovi řekla, ale je to už za hranicí toho, co bychom měli ve vlastním zájmu chtít a podporovat. Jinak řečeno: buďto se Evropská unie vrátí na úroveň Evropského hospodářského společenství doplněného Schengenskou dohodou a nepovinným eurem, anebo je na čase začít se bavit o referendu o vystoupení z Evropské unie. Nicméně neměli bychom podléhat emocím. Poctivě si položme na stůl všechny alternativy. Spočítejme si předem náklady, které naše případné nečlenství bude mít, anebo se je pokusme alespoň co nejpřesněji odhadnout. Tuším, že to bude hodně drahé. Nicméně hrát podřízeneckou roli a snášet kopance od lucemburského hulváta Junckera, německého eurosocialisty Schluze a polského vlezdobruselisty Tuska, to už fakt dál nechci. Za sebe prohlašuji, že moje hladina trpělivosti s EU přetekla.

Insolvence LETu Kunovice (Aircraft Industries) je špatná zpráva pro náš region. Jednak jde o budoucnost asi tisícovky zaměstnanců, jednak o budoucnost ikony českého leteckého průmyslu. Majitel LETu, ruská společnost Ural Mining and Metallurgical Company, má ve svém firemním krédu zapsáno na prvním místě, že „pracuje pro prosperitu Ruska.“ Již dříve avizoval, že do Ruska přesune know-how a výrobu části letadel L410. Obávám se, že ten okamžik definitivně nastal. Jak paradoxně nyní vypadá velkolepá čínsko-česká show pánů prezidentů Si Ťin-pchinga a Miloše Zemana na Hradě, že? Slavnostní podpis na dodávku 20 ks letadel L410 vypadal jako naděje pro kunovický podnik, avšak ve skutečnosti česká diplomacie zřejmě vyjednala dobrý kontrakt do Ruska. Letecký průmysl je ohromně cenný, protože s sebou nese vysoké nároky na konstrukci a řemesla. Ostatně tady v regionu prakticky každá druhá strojírenská firma nějak souvisí s lidmi, kteří „prošli LETem“. To není žádná tuctová montovna. Je však dimenzována na objem produkce, který je dnes už nerealistický. 

Italský soudní systém po pěti letech dospěl k názoru, že ukrást malé množství jídla v situaci, kdy člověk hladoví, není trestný čin. Stalo se tak v kauze ukrajinského bezdomovce, který chtěl koupit v obchodě slané tyčinky, ale ve skutečnosti kromě toho ukradl ještě sýr a uzeninu v hodnotě 4 eura. Za to byl odsouzen k pokutě 100 eur, kterou však nebyl schopen zaplatit. Přelomový verdikt v zásadě znamená, že v Itálii je nyní legální přijít do obchodu a vzít si jídlo, pokud má člověk hlad. Uvedené důvody vypadají na první pohled nezpochybnitelně: v civilizované zemi nesmí nikdo hladovět. Nicméně zapomíná se, že v civilizované zemi mají všichni nárok na sociální podporu, která určitě stačí na to, aby člověk nemusel hladovět. Přesněji řečeno na tu podporu mají nárok občané dané civilizované země. Nechápu, proč by na to měli mít nárok občané jiných zemí. Je přece naprosto absurdní, aby podnikatelé (majitelé obchodů) odváděli svému státu daně, ze kterých se financuje sociální systém, a současně aby „ze sociálních důvodů“ strpěli rozkrádání svého majetku. Pokud se totiž jejich majetek rozkrade, nebudou mít z čeho odvádět daně, takže se legální sociální systém zhroutí. Pak budou z hladu muset krást úplně všichni bez ohledu, zda jsou či nejsou občany státu. Jestli je tohle opravdu to, k čemu nás zavazuje naše civilizovanost, tak pak sledujeme skutečný konec naší civilizace.