Smršť socialistického dobra, aktivní politika zaměstnanosti a nepolitická politika v praxi

Tak už máme co jsme chtěli, dalo by se říci slovy jedné proletářské písně. Faktem je, že omezování svobody ze strany socialistické vlády na nás číhá na každém kroku. Ani uplynulý týden v tomto směru nebyl žádnou výjimkou. 

Minulý týden se na nás totiž snesla smršť socialistického dobra. Není to tak dávno, co paní ministryně školství Valachová přišla s myšlenkou povinného „nultého“ ročníku základní školy. Nyní to vylepšila tím, že děti budou mít ve škole jídlo zdarma, a to až do třetí třídy – prý kvůli sociálním rozdílům. Asi hodně čte klasiky devatenáctého století, takže se v dojetí nad osudem Olivera Twista, který v sirotčinci trpěl nedostatkem jídla, rozhodla skoncovat s tou londýnskou bídou. A děti boháčů, které snídají kaviár na stříbrném podnosu, nechť poznají ty nuzné školní šlichty, kterým jsme jako kluci říkali „uho“ (univerzální hnědá omáčka). Však on to někdo zaplatí. To asi inspirovalo pana ministra zdravotnictví, takže v nemocnicích rozjel vlastní one-man show, ve které pacientům slibuje, že všecko bude zdarma – doplatků netřeba, protože pověstné zdroje jsou. Chová se přitom podobně, jako svého času velký finanční mág Andrej Babiš, protože spoléhá na vnitřní úspory ve zdravotnictví ve výši šest miliard. Z toho si člověk může odvodit, na kolik si toho zdravotnického zázraku předběžně cení. Čili stačil týden, aby dva socialističtí ministři utratili 10 miliard. Když si člověk představí, že v Sobotkově vládě sedí pět dalších socialistických ministrů a do konce roku zbývá devět týdnů…

Ocenil jsem příkladnou ukázku aktivní politiky zaměstnanosti v podání Úřadu práce, který jakýmsi nedopatřením propustí na konci listopadu devět stovek svých zaměstnanců. Paní ministryně práce a sociálních věcí Marksová hned přispěchala s vysvětlením, že vůbec o nic nejde, protože odliv zaměstnanců se v žádném případě funkčnosti úřadu nedotkne. Upřímně řečeno, o tom já vůbec nepochybuji. Bezelstnost, se kterou ministryně vlády přiznala, že stát naprosto zbytečně zaměstnával stovky úředníků, je odzbrojující. Možná, že kdyby se zrušil celý Úřad práce a ty dávky začali vyplácet na správě sociálního zabezpečení, tak by to bylo ještě lepší. Ale dost té jízlivosti. Dá se to pochopit i tak, že rostoucí česká ekonomika potřebuje kvalitní zaměstnance. Stát tedy sáhl do svých zdrojů a na trh vrhl své špičkové odborníky. Tomu říkám aktivní přístup! Akorát nevím, jestli jich nebude málo, protože na Ministerstvu financí zase budou naopak pár stovek zaměstnanců nabírat, protože ti stávající nestíhají vybírat daně. 

Opava se stala dalším městem, ve kterém se vládnoucí Hnutí ANO de facto rozpadlo. Je to pokaždé stejný scénář: Údajně nepolitické hnutí, které vnutilo voličům představu, že v jejich světě „nekecání a makání“ není místo pro ideologii, se v reálném politickém světě nutně dostalo do bodu, kdy je o potřeba o něčem rozhodnout. A jestliže jsou ve hře o jedny peníze dva a více zájmů, pak je potřeba vytvořit fungující většinu, která na úkor menšinového zájmu prosadí ten svůj. Ono to vypadá velice ošklivě, ale přesně tak to funguje. Jednotliví aktéři se musí rozhodnout, kam patří. Problém je v tom, že zatímco politici tradičních stran to ví většinou předem, tak komunální politici zvolení za ANO na to přichází teprve nyní. Je to přirozený proces, který skončí v okamžiku, kdy se z nepolitického hnutí stane politická strana. Jsem docela zvědavý, kam se babišovci posunou. Osobně bych vsadil spíše na levicový obsah budoucí Strany ANO. Nejen proto, že myšlenka firemního řízení společnosti je v rozporu s individuální svobodou, ale i proto, že na levici je možné rozehrát hru o zkorumpovaných politicích, která na pravici druhdy tak výborně zafungovala. Ostatně hejtman Olomouckého kraje za ČSSD, Jiří Rozbořil, se už smaží (byť po zkušenostech s Davidem Rathem můžeme říct, že voliči socialistů mají kačení žaludky).