Dnes je to 71 let od chvíle, kdy bylo naše město osvobozeno od nacistické okupace. Pro všechny, kteří se nemohli zůčastnit včerejšího pietního aktu (koneckonců i pro ty, kteří přišli), si dovoluji publikovat můj včerejší projev.
Dámy a pánové, zítra tomu bude 71 let od chvíle, kdy bylo naše město osvobozeno od nacistické okupace. O týden později, 8. května 1945 ve 23 hodin a jednu minutu středoevropského času, vstoupila v platnost bezpodmínečná kapitulace Německa a válka v Evropě skončila. Tento den si připomínáme jako státní svátek „Den vítězství.“ Jistě si vzpomínáte, že v minulosti jsme konec druhé světové války v Evropě oslavovali jako „Den osvobození.“ Významovýrozdíl mezi „vítězstvím“ a „osvobozením“ je značný a určitě si to všichni uvědomujeme.
Hovoříme-li o osvobození našeho města, máme na mysli závěrečné dějství strašlivé války. Vzpomínáme za padlé sovětské a rumunské vojáky a jsme jim za jejich nejvyšší oběť vděčni – jakkoli slovo „vděk“ v případě smrti není dostatečné. Jsou to skuteční hrdinové, kterým jsme navždy zavázáni. Stojíme u památníku, který jim byl věnován. Zároveň je to však místo, které upomíná i na vítězství. Mnoho občanů z města Uherského Hradiště a blízkého okolí s okupanty vedlo válku. Vojáci, lékaři, učitelé, dělníci, zaměstnanci drah a další se přidali k odboji. Mladí mužové odešli bojovat do zahraničních armád. Vzpomeňme například Jana Hrubého z Kunovic, který společně s dalšími šesti spolubojovníkypodlehl německé přesile při boji v kryptě pravoslavného kostela svatých Cyrila a Metoděje v Praze dne 18. června 1942. Řada lidí z Míkovic a okolí se starala o ukryté partyzány v lese Hluboček. Nezabránili sice zradě, kvůli které bylo šest partyzánů dne 31. ledna 1945 rozstříleno a jeden upadl do krutého zajetí, ale projevili obrovskou osobní statečnost. Zapomenout nesmíme ani na naše židovské spoluobčany, kteří byli odvlečeni do koncentračních táborů. Skutečný rozměr jejich tragické smrti jsme dodnes nedokázali pochopit. Neměli příležitost pozvednout zbraně, a tak proti násilí bojovali až do poslední chvilky alespoň tichou modlitbou.
Jsme státem, národem i městem osvobozeným a zároveň vítězným. Nemáme právo na to zapomenout. Účelový výklad naší historie je nepřijatelný. Vzdejme společně čest vojákům Rudé armády a jejich rumunským spojencům, kteří nás osvobodili. Současně si připomeňme všechny ty, kteří se zasloužili o naše vítězství.
