Německý přebytek, Ťokovy zákony a Sobotkův analismus

Německé veřejné rozpočty skončily v celkovém přebytku 19,4 mld. eur, což představuje nějakých 0,6 % HDP.

Je to obdivuhodné a určitě bychom se nad tím měli zamyslet. Takže jak na tom jsme my? Státní rozpočet skončil loni v mínusu 62,8 mld., což sice není vzhledem k celkovému ekonomickému růstu žádná sláva, ale objektivně to představuje zlepšení – a buďme za to rádi. Vzhledem k tomu, jaké všechny ministerské nápady se začaly v průběhu roku líhnout, tak je to ještě dobré. Otázka samozřejmě zní, bude-li se dařit deficit snižovat(spíše vůbec udržet), pokud naše hospodářství poroste o nějaká 2 % ročně a nebudeme čerpat eurodotace. Dost o tom pochybuji. Výsledky rozpočtů obcí a krajů zatím neznáme, ale obce hospodaří tradičně docela dobře a kraje sice blbě, ale zas nemohou zatnout tak velikou sekyru. Dá se předpokládat, že naše veřejné rozpočty skončí v mínusu 50 mld. Kč. Pokud bychom měli přijmout německý model přebytku ve výši 0,6 % HDP, znamenalo by to zlepšit celkové hospodaření o 75 mld. Kč. Jsme toho schopni? Věřím, že ano. To by však vláda musela začít v některých položkách tvrdě škrtat. A tím rozhodně nemyslím nákup levnějšího toaletního papíru.

Ministr dopravy Dan Ťok navrhuje snížení pokut za nerozsvícená světla. Najde se spousta příznivců i odpůrců denního svícení. Osobně se domnívám, že zásada „vidět a být viděn“ je rozumná: I kdybychom žádnou takovou povinnost neměli, tak já bych prostě svítil, protože to považuji za správné – a v Rakousku svítím, i když nemusím. Vadí mi však, že kvůli tomu musíme mít zákon. Proč se stát domnívá, že nejsem schopen se chovat přiměřeně situaci a vyhodnotit rizika? Podporuji různá preventivní opatření, posílení dopravní výuky ve školách a podobně, ale zásadně nesouhlasím s tím, abychom si kvůli každému riziku hned napsali nový zákon. Kromě toho, že to není správné, tak jenom běžná údržba těch předpisů formou různých prováděcích vyhlášek nás stojí spoustu času a peněz. Nově například platí povinnost označovat chodce na neosvětlených komunikacích. Vodáci budou mít problém, protože ke sjíždění jezů budou potřebovat souhlas majitele. Kolik z nich to ani neví? A kolik z těch, co to ví, budou schopni ten souhlas získat? Je téměř jisté, že to téměř nikdo nebude dodržovat, protože je to hloupost. Ať se raději pan ministr dopravy zamyslí nad tím, jestli bylo správné okrást ty nejméně movité majitele osobních aut dodatečnou daní a jaké to přineslo pozitivní efekty. To svícení, reflexní prvky a jezy jsou jen zástupný problém, aby se média nezabývala tím, co je skutečný problém.

V souvislosti s britským referendem o setrvání v Evropské unii se premiér Sobotka vyjádřil v tom smyslu, že se dá očekávat tlak na vyvolání referenda i v České republice. Jeho slov si všimli i v zahraničí, což je určitě pozoruhodné, protože jinak si našeho premiéra nikdo moc nevšímá. Proč taky? Nelze od něho očekávat nic, co by nebylo stokrát řečeno někým jiným. Pan premiér je zosobněním muže, který na kopanec reaguje nastavením tváře – protože facka je politicky průchodnější: Když je evropskými byrokraty požádán o splnění libovolných pěti bodů, pan premiér Sobotka vyvolá složitá mezinárodní jednání, povolá své nejlepší ženy a muže, navštíví Brusel i Berlín a nakonec kromě těch pěti požadovaných bodů slíbí splnit i nějaký další. Že přitom poslouchá přání svého ministra financí, to už je jenom taková drobnost, která v našich podmínkách snad ani nestojí za zmínku. Nicméně ve věci referenda se podle mého názoru nemýlí. Je pravděpodobné, že by voliči hlasovali pro náš odchod z EU. Pan premiér sice může klidně dodat jeho oblíbené klišé, že za to mohou pravicové vlády a bývalý prezident Klaus, ale to na věci nic nemění – i kdyby to byla pravda, jakože není. Ve skutečnosti je to právě pan premiér, který díky svému zvláštnímu probruselskému analismu žene stále více voličů do řad odpůrců našeho členství. Na druhou stranu, pokud bychom z EU vystoupili, zase by se o panu premiérovi v zahraničí psalo. A uvažte – dvakrát za jediné funkční období!