Česká pravice

Minulý týden ve čtvrtek vznikla další strana. Petr Robejšek pro Realisty sepsal pěkný pravicový kodex s tím, že stávající politické strany zklamaly (pokolikáté už?) ve své funkci.

Naprosto nerealisticky, avšak o to pompézněji, otevřel stavidla rybníku, který je těsně po důkladném výlovu, takže kromě bahna v něm už nic nezbývá. Očekává dvacetiprocentní podporu tam, kde se o pětiprocentní hranici bytí a nebytí mezi sebou pere hned několik subjektů. Přes národovecké a euroskeptické proklamace beztak míří na pestrou gulášovou směs ODS, TOPky, STANu, Svobodných, bezpočtu pidistran typu Soukromníků, OKS, konvičkovců, nového Úsvitu, okamurovců atd. Je to zóna totálního chaosu. Každému je jasné, že jediná možnost je široká spolupráce, které však nikdo není schopen. Všichni jsou si vzájemně nepřátelé, protože jedni jsou moc socialističtí, druzí moc proevropští, třetí moc předotovaní, čtvrtí moc dogmatičtí, pátí moc zkorumpovaní, o šestých nikdo nic neslyšel už od prázdnin. A tak dále. 

„Česká pravice“ (ať už to znamená cokoli) očekává příchod svého Mesiáše. Má to být liberálně konzervativní euroskeptický eurofederalista podporující protiruské sankce z pozice největšího osobního přítele Vladimira Putina, který pevně stojí za názorem, že jako suverénní země musíme dramaticky snížit rozpočet armády a současně zvýšit počet vojáků, vypovědět vojenské přátelství USA, ale zároveň se s Washingtonem dohodnout na co nejtěsnějších spojeneckých smlouvách. Když tehdy přišel Ježíš, ve kterého ateistická polovina „české pravice“ beztak nevěří, měl to mnohem jednoduší. V podstatě mu stačilo předvést pár prkotin, jako byla proměna vody na víno, nasycení tisíců a procházka po vodě. Tohle Mesiáši „české pravice“ stačit určitě nebude.

Celé to připomíná bratrovražednou válku trpaslíků, do které nyní vstupuje – ani první, ani poslední – jeden z mnoha. Petr Robejšek je určitě moc inspirativní člověk, nad jehož názory stojí za to přemýšlet. Nicméně tohle byla od Realistů nerealistická akce. Voliči „české pravice“ jsou naprosto rozbití a zmasírovaní v názoru, kdo všechno pravici ubližuje: prakticky každý. A vedle toho atomizovaného světa, který ze všeho nejvíc nenávidí sám sebe, stojí Andrej Babiš, který se tomu náramně chechtá. Do parlamentních voleb zbývá ještě 11 měsíců, takže by v tom byl čert, aby nějaká další pravicová alternativa ještě nepřibyla. Tato země totiž fakt potřebuje aspoň padesát či šedesát pravicových subjektů, které ze svého čtvrtprocenta svými proklamacemi ambiciózně zamíří na pětinu či rovnou třetinu voličů. Boj proti ANO a ČSSD „česká pravice“ totiž dávno vzdala, což je vlastně asi jediná její skutečně realistická vize.