Britský odchod z EU, zelená nafta a irský hrubý domácí produkt

Brexit je téma, kvůli kterému letošní evropské léto určitě není okurkové. Britové to myslí vážně. Éra Davida Camerona skončila mnohem dříve, než jsme si mohli myslet.

Nová vláda pod vedením ministerské předsedkyně Theresy Mayové vytvořila nové ministerstvo pro vystoupení z EU, které vede euroskeptik David Davis. A kromě toho se ministrem zahraničí stal lídr kampaně za britský odchod z EU Boris Johnson. Nic tedy nenasvědčuje tomu, že by se Britové rozhodli hrát mrtvého brouka, jakože se referendum nestalo. Naopak ministr Davis už oznámil, že aktivace „výstupní procedury“ nastane nejpozději na začátku roku 2017. To znamená, že v té chvíli začne dvouleté vyjednávání vztahu Velké Británie a Evropské unie, jejíž podobu musí navíc schválit národní parlamenty všech zbývajících členských států. Je to bezprecedentní situace a já si troufám odhadovat, že to změní celou Evropskou unii. Pokud by k žádné dohodě nedošlo, bylo by britské zboží na evropském trhu rázem dražší o cla a poplatky. Jsem si stoprocentně jistý, že Junckerova parta by nejraději Británii ze msty poslala ke dnu. Avšak v našem společném zájmu je uzavřít dobrou dohodu. (Teď se totiž vytvoří precedens pro případný další odchod a nikdo si nemůže být jistý, zda nebude další na řadě.) Proto by hned na začátku měl být z vyjednávání odvolán Jean-Claude Juncker. A to by byl skvělý začátek lepší Evropské unie.

A opět se nám vrací zelená nafta. Zase zazněly otřepané argumenty o tom, jak je potřeba ochránit zemědělce. Jednak proto, že čelí neférové konkurenci ze zahraničí, jednak proto, aby mohli českým spotřebitelům prodávat levné potraviny. Polští zemědělci dostávají od své vlády subvence, takže přenáší část svých nákladů na všechny Poláky a Čechům přímo dotují spotřebu. To je přece skvělé, ne? Potraviny máme levné, protože nám je platí Poláci. Proč toho nevyužít a místo dotace na zelenou naftu (selektivní snížení spotřební daně) zemědělcům nesnížit daně z příjmu? Z hlediska státního rozpočtu by to bylo úplně stejné, avšak pomohlo by to hlavně těm, kteří jsou opravdu úspěšní a efektivní. Podporovat ztrátové firmy tím, že část jejich nákladů se přeúčtuje těm ziskovým, to je socialismus v praxi. České zemědělství v roce 2015 vykázalo jako celek zisk ve výši 16,9 mld. Kč, takže není ztrátové a nepotřebuje své náklady přenášet na jiné sektory a domácnosti. No jasně, to by ale nesměli být členy vlády a vládní koalice zemědělští prominenti a lobbisté.

Hrubý domácí produkt Irska loni vzrostl o 26,3 %. Účetnictví je dobrý sluha, ale špatný pán, chtělo by se dodat. Irové se tak z roku na rok stanou čistými plátci do společné eurounijní kasy (což se kvůli odchodu Britů docela hodí), aniž by ve skutečnosti k nějakému růstu došlo. Tedy abych byl přesný, irské hospodářství je na tom dobře a opravdu roste, ale asi tak o 4 % - i tak dost slušné. Statistika o růstu HDP zaznamenala administrativní přepis sídel leasingových a technologických firem, které se kvůli nízkému irskému firemnímu zdanění zase jednou „přestěhovaly“ (čili na svých webových stránkách změnily kontaktní údaje). Nízké firemní daně opravdu fungují. Jiná věc je, jestli má národohospodářský ukazatel HDP vůbec nějakou rozumnou relevanci, jestliže je možné kliknutím na myš „statisticky“ přesouvat desítky miliard eur, aniž by se přitom stěhováci jakkoli zapotili. Na tom produktu vůbec nic „domácího“ není. Všechno se odehrává ve virtuálním světě a ty servery, na kterých jsou zaznamenávány „irské“ finanční operace, jsou možná v Pekingu. Nejbizarnější je oznámení, že se prudce snížil irský vládní dluh. Objem vypůjčených peněz se sice zvýšil, takže skutečné zadlužení každého jednotlivého Ira vzrostlo, ale v poměru k HDP se dluh snížil rovnou o 14 %. Dobré, ne? A pak že zdroje nejsou!