Aktivistické školství je zločin na dětech

Na začátek dobrá zpráva: Vláda zvýšila platy ve školství od 1. listopadu 2017 o 15 %. Sice na to pořád hledá (nemá) peníze, ale to nevadí – ekonomika šlape, takže peníze z daní do rozpočtu tečou rychle.

Co bude, až se růst zpomalí, nebo (a ono k tomu jednou dojde) se hospodářství zadrhne, to už tuto vládu nezajímá. Ostatně je to vláda, jejíž ministr financí Pilný sám veřejně přiznává, že ani nemá žádnou koncepci. 

A to je obrovská škoda. Kdyby tato vláda aspoň nějakou koncepci měla, určitě bychom se v oblasti školství vyhnuli řadě přešlapů a omylů. Nemám rád slova o napravování chyb, protože tím se pouze odvádí pozornost od vlastní neschopnosti. Získávání politického času zadáváním různých hloubkových auditů je mnohokrát vyzkoušená metoda. Tento typ politiky se u nás stal v posledních přibližně pěti letech standardem. I to zvýšení platů ve školství a obecně ve veřejné sféře je vlastně jenom výsledek nahodilé vládní akce. Vláda se jednoduše spoléhá na to, že drtivá většina občanů (voličů) nemá dost času a energie se podrobně seznámit s politikou vlády. Zvýšení platů je natolik srozumitelné, že to na občany (voliče) musí zabrat.

Školství je přitom v hrozném stavu. Tato vláda chtěla nejdřív prostřednictvím ministra Chládka redukovat školství na přípravku pro dělnické profese, aby následně prostřednictvím ministryně Valachové ve školství řešila hlavně „lidská práva.“ Prakticky se to projevilo zavedením pamlskové vyhlášky a prosazením „inkluze.“ Obojí se tváří jako nesmírně progresivní a potřebné, ale obojí ve svém důsledku školství poškozuje. Neměli bychom totiž tak nějak zapomenout, že bytostným smyslem školství je vzdělávání, nikoli výchova k pojídání nízkotučných jogurtů. Rozumím tomu, že státem placení environmentalističtí a genderoví aktivisté nemusí řešit goniometrické funkce a rovnice, ale většina dětí a studentů se bude muset živit prací. Určitě se shodneme na tom, že budou preferovat nějakou co nejlépe placenou. A při vší úctě k paní ministryni Valachové a možná dobře míněné teorii „inkluze“ je celkem logické, že nadanější děti a studenty začne naše školství brzdit. Spácháme tím na nich nenapravitelný zločin. 

Druhá věc je, že celá „inkluze“ je ve skutečnosti naprosto nepřipravená a nedotažená. Nejenže sníží úroveň školství kvůli snížení standardu ve prospěch méně nadaných dětí a studentů, ale zatíží samotné školy dodatečnou byrokracií. A úplně bizarní přitom je, že stát ani není schopen své požadavky školám jednoznačně vysvětlit, protože jeho certifikovaní lektoři školám podávají protichůdné informace. To nakonec není nic nového. Už zavedení veřejného registru smluv, který měl prý vést k větší transparentnosti veřejných výdajů, vedlo ve svém důsledku ve školství ke zcela nesmyslným a kontraproduktivním koncům. Jde o to, že školy jsou většinou zřizovány obcemi jako jejich příspěvkové organizace. Z povinnosti zveřejňovat smlouvy jsou vyjmuty obce (a jejich příspěvkové organizace), které nevykonávají přenesenou působnost. A těch je drtivá většina – asi tak 97 %. Čili pouze školy zřízené těmi zbývajícími 3 % obcí musí své smlouvy registrovat. A aby nebylo hlouposti málo, tak musí zveřejňovat všechny smlouvy nad 50 tis. Kč, a to i když se vůbec netýkají veřejných rozpočtů. V praxi se tak rodiče složí na zahraniční zájezd svých dětí a škola jako organizátor musí veškeré smlouvy registrovat, aniž by přitom na výlet veřejné rozpočty jakkoli přispěly. Absurdní? No jistě. 

A co teprve zaměstnávání asistentů pedagogů. V našem školství je jich zhruba 15 tisíc a bude jich potřeba stále víc. Stát je platí, ale školy je musí zaměstnávat. Pokud se dítě přehlásí z nějakého důvodu do jiné školy, tak se asistent stane nadbytečným. Škola ho musí propustit, ale musí mu vyplatit odstupné, na které už stát nepřispívá. Asistent tak přijde o práci a škola o peníze. Rodiče mohou asistenty svých dětí vydírat: buďto budeš dělat, co chceme, anebo své dítě přehlásíme jinam.

Z asistentů pedagogů se tak mohou velice snadno stát asistenti rodičů. To je naprosto nepřijatelné. Školství je tím degradováno na obyčejnou sociální opatrovnu.

Aktivistické školství je navíc ekonomicky nesmírně neefektivní. Dřívější osmiletky se prodloužily o rok, ale objem vědění se nijak nezvýšil – ba naopak. A od září se nově zavedl i jakýsi nultý ročník v podobě povinné školky pro nejmenší děti. Takže základní školství je dnes desetileté, aniž by se děti naučily více. Připravovaná reforma financování regionálního školství ruší financování podle počtu žáků s tím, že nově budou školy financovány podle počtu tříd. To je doslova šílenství. Školy budou otevírat nové třídy s méně žáky, což povede k nárůstu dodatečných nákladů. Těžko říct, co si od toho stát slibuje. Snad aby měl v budoucnosti každý žák dva až tři osobní učitele a asistenty? 

Jestliže se rychle nevzpamatujeme a nevrátíme školství jeho skutečný smysl, úplně nás to zničí. Příští vláda musí okamžitě přehodnotit výsledky aktivistického školství posledních let. Děti sice nemohou za chyby svých rodičů, ale budou těmi chybami poznamenány na celý život. Jestliže se ve škole naučí jen hlouposti nízkotučných jogurtů při válení se po zemi s hračkami, tak nikdy nebudou schopny skutečného života. Není nic strašlivějšího, než tomu mlčky přihlížet.