Srovnáváte ruské tanky v Gruzii s invazí do ČSSR v roce 1968?

Pak nevíte, která bije. V roce 1968 se Slovensko neodtrhlo od ČSSR aby vyhlásilo vytouženou samostatnost a sovětské tanky tedy neměly koho zachraňovat před českými nacionalisty a utlačovateli Slováků. A ČSSR neusilovalo v té době o vstup do NATO. Něco jako historické paralely neexistuje a jsou to jen levné novinářské bláboly.

Ruská pomoc separatistům v Abcházii a Jižní Osetii byla poté, co se gruzínský prezident Saakašvili pokusil připojit tyto provincie zpět ke Gruzii vojenskou silou, jen logickou reakcí a zejména sdělením: tady máte odvetu za odtržení Kosova od Srbska. A nezkoušejte udělat z Gruzie další americkou vojenskou základnu na hranicích Ruska. Ruský ministr Lavrov varoval země, které Gruzii dodávají zbraně, že ponesou odpovědnost za situaci v Jižní Osetii. Gruzínské raketomety ostřelující Cchinvali byly českého původu (RM-70). Podle údajů českého ministerstva zahraničí jsme v letech 2000 - 2006 do Gruzie prodali 42 kusů 122 mm houfnic D-30, 24 kusů 152 mm samohybné houfnice vz. 77 Dana, 6 kusů 122 mm samohybného raketometu vz. 70, 10 tanků T-55, 50 tanků T-72 (z toho 15 v roce 2005 „pro sběratelské účely“) a 12 proudových letounů vzdušné podpory Su-25K.

Konflikt Ruska a Gruzie má ještě další pozadí: na financování zdrojů občanské společnosti a opozice v Gruzii i v Kosovu se významně podílel americký miliardář George Soros, který tak umožnil nástup Saakašviliho a dal dohromady fond, který vyplácí mzdu zaměstnancům státní gruzínské správy. Odměna pro prezidenta Saakašviliho je 1500 dolarů měsíčně, ministři 1200 dolarů. Strategické plány Američanů jsou docela průhledné: chudá Gruzie se má stát transportní zemí ropy a zemního plynu na trasách směřujících do Turecka a vyhýbajících se Rusku. Ázerbajdžánský naftovod vede z Baku do gruzínského černomořského přístavu Supsa. Takže nejde o svobodu či demokracii pro gruzínský lid, ale jen a jen o kontrolu nad zásobami nafty u Kaspického moře. Je to už nuda, sledovat ty "různé" cíle mezinárodní politiky. Ve vší té různosti postojů a názorů je skryta jediná snaha všech politických hráčů: získat přístup ke zdrojům černého zlata, bez kterého naše civilizace již dnes nemůže fungovat. Přijde-li naftová krize a vyschnou nádrže tankovacích stanic, vypukne chaos, rabování a občanské války. V obavách o takový vývoj událostí proto i naše milá vláda přispěla k obraně naftovodů v Gruzii dodávkami zbraní a dnes oficiálně raději mlčí. Pokud se snad dočkáme nějakého nemastného neslaného vyjádření české vlády, pak se jistě bude mluvit o právu Gruzínců na svobodu a život v míru.

Pro zájemce o naftovody doporučuji projev prezidenta Ázerbajdžánské republiky Hejdara Alijeva pronesený ve Středisku strategických mezinárodních výzkumů ve Washingtonu z 26. dubna roku 1999.