Odkud se ta voda do obcí valí?

"Během pár desítek minut se zvedla hladina vodního toku o metr. Děláme s hasiči strouhy, aby voda nešla do dědiny," řekl starosta dědiny Uhelné Ludvík Juřík (KDU-ČSL). Pozdě, pane starosto, pozdě bycha honit, pozdě i na modlení.

Spindleruv mlyn, povoden 1897F.Joffe

Nebo odjinud: ke katastrofě, při které se ocitla Stará Červená Voda pod vodou, stačil dvacetiminutový liják. "Patnáct minut od příchodu deště se nic nedělo a najednou tu byla dvoumetrová vlna. Je to stejná hrůza, jako před dvěma roky," řekl při pohledu na rozlité koryto Červeného potoka Radek Kiss, který má dům hned u vody. To je čirý fatalismus, nepoučit se a nic proti tomu nedělat. Možná by skutečně pomohla nějaká strouha nebo jiný osevní program místních zemědělců, jejichž ornice se ocitla ve vesnici. Možná by pomohly nějaké ty meze uměle dodané do bývalých družstevních lánů. A hlavně nestavět zase ty domy u vody.

Poněkud zvláštní ale je, že současné "bleskové" povodně či spíše místní zátopy nejsou nic proti tomu jaké jsme měli povodně v Čechách v epoše Rakousko-Uherska v dobách, kdy se o "vlivu člověka na oteplování planety" nic nevědělo a věda enviromentalistická ještě neexistovala. Dovolím si citovat z díla moderního online písmáka.

První velká povodeň ve věku fotografie postihla Čechy koncem března 1845. V pražské kotlině byla zatopena většina Starého Města, níže položené části Malé Strany a Smíchova, Podskalí, všechny ostrovy a téměř celý Karlín. O rok později byl pak při jarním tání silně zaplaven Liberec. Fotografické záběry z těchto povodní ani z odstraňování jejích následků nejsou známy.
Patrně první snímky z povodní v českých zemích jsou z roku 1872, kdy František Fridrich zachytil naplavené dříví ohrožující Karlův most a Negrelliho viadukt. Neznámý autor tehdy také zachytil náměstí v Berouně. Nejznámnější z povodní postihla Čechy a Prahu počátkem září 1890. 4. září pobořila velká voda také Karlův most, z něhož se do řeky zřítila dvě sousoší. Událost se pokládala za národní tragedii. Jedinou pražskou povodní srovnatelného rozsahu ve 20. století byla velká voda v březnu 1940.
Mnoho snímků zachytilo následky povodně z konce července 1897, kdy záplavy postihly téměř dvě třetiny území Čech, část Moravy a Slezska. 29. 7. 1897 na Nové Louce v lesích Jizerských hor byl tehdy naměřen rekord v denním úhrnu srážek - 345 litrů na metr čtvereční!
Jarní tání a s ním související ledové kry způsobovaly problémy se vzestupem vodní hladiny na mnoha tocích. Vedle Prahy a Vltavy je na této on-line výstavě zvlášť působivá dokumentace z rozvodněné Ohře v Karlových Varech z konce 19. století a připomínky na povodně a její následky i na jiných místech Čech. Zastoupeni jsou i ti nejvýznamnější fotografové v českých zemích epochy Rakousko-Uherska: František Fridrich, Jindřich Eckert, Rudolf Brunera-Dvořák, František Krátký, Carl Pietzner.

Najdou se i jiné dobové fotografie dokumentující fakt, že voda trápila naše předky i dávných časech, tady až po vynálezu fotografie, pochopitelně. Před tím byly povodně možná ještě horší a tak musíme věřit jen autorům starých rytin. Jak na tom byl všem známý Karlín pro vás asi nebude překvapením a podobné patálie měli i na Přerovsku.

I naši "vědci" se zabývají bádáním o povodních zejména v minulosti. Odkazy na výsledky jejich usilovné práce můžete najít v rámci skvělého informačního systému na internetu, bohužel jen jako anotace. Všechno jejich pátrání skončilo někde v šuplíku. Pochybuji ale, že by se z toho daly vyvodit nějaké skutečně exaktní návody, co si počít, aby se voda z náhlých přívalů deště neproháněla po vesnicích a městech i ve třetím tisíciletí. Přitom to stálo desítky milionů korun do kapes našich akademiků a jim podobných výzkumníků. Zdá se ale, že je spíše zajímají důsledky jaderného výbuchu v Koreji, ale hlavně momentálně bojují o přežití, neboť jim v rámci hospodářské krize chtějí politici sebrat obživu.