Na Šumavě byla svého času početná stáda muflonů. Padla za oběť vypuštěným rysům. Pokud se vlci rozmnoží, začnou lovit ve smečkách vysokou, srnčí, ovce, telata, dokonce i koně. Na ty a ovčácké psy měli vlci prý zvlášť spadeno.
Šelmy a dravci do živočišné říše bezpochyby patří. Nesmí jich však být přespočet. Jaké to pak bere konce, dokazují téměř neřešitelné problémy s kormorány či krkavci. Před pár desítkami let byli tihle opeřenci u nás vzácností. Dnes jsou jich hejna a ti, co je do krajiny vypustili, se ke způsobeným škodám staví zády.
Za blázna by byl každý, který by na záhon společně s mrkví vysel pěťour či lebedu. Bude je mít v záhonech stejně i společně s dalším plevelem Nepomůže mu od nich ani časté pletí. Podobně je to i s "plevelem" v říši zvířat. Běžní dravci a šelmy budou v přírodě přežívat, i kdyby byl povolen odstřel.
Střelit jestřába, vydru, kormorána, krkavce, ale i vránu, straku či obyčejnou lišku snadné není. To samé platí i o vlku, medvědu, či rysovi. Proč zrovna tuhle zvěř naši myslivečtí předci, notabene mnohem čilejší než ti současní, do posledního kusu vyhubili, věděli moc dobře.
Ochránci přírody tvrdí, že vlk patří do naší přírody. A co zajíc, králík, bažant, koroptev, křepelka, tetřev, tetřívek, jeřábek.... Ještě jsem neslyšel, aby "zelení" apelovali na větší ochranu zajíce. Přitom tato dříve tak běžná zvěř někde z našich polí a lesů už téměř zmizela. Koroptví byla v polích stohlavá hejna a dnes se téměř nevidí. A ochránci přírody mlčí, jakoby nevěděli, že vedle moderních metod zemědělství či intenzivního silničního provozu jsou právě jimi obhajovaní dravci a šelmy další nezanedbatelnou příčinou jejich mizení.
Žijeme v podivné době. Co škodí, to je se vším důrazem hájeno nebo i doplňováno o nové druhy. Co je společensky užitečné a prospěšné, na to se zvysoka kašle.
