Vánoční zabijačka
V našem městě byl čtvrtek tím dnem, kdy se od brzkého rána před Masnami řadily v dlouhém zástupu zkušené frontové penzistky. Neměly co na práci a vybojovat kotletu na řízky nebo roštěnec pokládaly za smysl žití a otázku cti. Ostražitě si hlídaly své pořadí a běda každému, kdo by se pokusil o předběhnutí. Jazyk měly ostřejší než řezníkův ranžírák, takže i těm srdnatým vzadu nezbylo, než se spokojit s podřadnými kousky, nebo v případě velké smůly i odejít s prázdnými taškami.
Babičku ochotnou bojovat o maso na víkend jsme neměli a tak jsme o nedělích obědvali brojlery připravených dle kuchařky "Kuře stokrát jinak". Jenomže i kdyby bylo na dvěstěkrát, na vepřoknedlozélo, drůbež z Vodňan prostě neměla. Naděje na změnu jídelníčku svitla, když jsme našetřili a následně si z Elektry přivezli automatickou pračku. Té stačil kout v koupelně a prádelna rázem ztratila opodstatnění.
Napadlo to manželku. Když v Šimkově vyprávění choval kdosi čuníka v koupelně paneláku, my si ho vykrmíme v prádelně. Za flašku lepšího pití jsem pořídil hranoly, fošny a prkna potřebné na sbití kotliny a teta pracující v lišovském vepříně mi obstarala sele. Byl to průtržák. To znamená, že u něj zvěrolékař objevil kýlu, takže byl za babku.
Jídlo dostávalo zpočátku třikrát denně, později už jen ráno a večer. Šrot jsem pro něj namlel na šroťáku u známého z nasbíraných kukuřičných klasů. Brambory jsme napaběrkovali. Na poli u vsi tchána je sbírali studenti gymnázia, kteří je zašlapávali víc do země, než házeli do košíku. Čtyři litry pytlíkového mléka a 2 veky chleba jsem při cestě z práce kupoval v prodejně Pramene.
Když se přišlo s kýblem krmení do prádelny, prase přátelsky chrochtlo, přitisklo se k ohradě, natočilo se hřbetem a během drbání doslova funělo blahem. Jen co se vylilo žrádlo do koryta, zabořilo do něj rypák a mlaskalo, dokud v něm něco bylo. Když kálelo, přitisklo se zadkem k prknům obytí a lejno na ně přilepilo. Stačilo ho jen sloupnul lopatkou, strčit do kýble a přikrýt deklem. Hadicí potom přilepený zbytek opláchnout, stejně jako podlahu z fošen.
Tehdy nám začal téct už vysloužilý a notně zrezivělý Dakon. K mání byl pouze jiný typ a musely se proto převařit trubky. Topenář přišel na fušku až po návratu ze zaměstnání. Při práci očividně nepospíchal a instalace kotle se protáhla až do času krmení, kdy se čuník začal vehementně dožadovat svého přídělu. Po prvním zachrochtání mi řemeslník udiveně kouknul pod břicho. Patrně se domníval, že jsem vydal zvuk provázející zažívání. Po druhé, už hlasitější sérii si tázavým pohledem řekl o vysvětlení. Uvěřil mi, až když jsme vešli do prádelny, ale stejně nepochopil, jak může žít prase ve sklepě a nesmrdět.
Po čtyřech měsících se přiblížily vánoce a osud už nádherně otylého tvora byl tím pádem zpečetěn. Tchán se za první republiky vyučil řezníkem u Mlejnka v Tučapech. Byl v tomto řemesle až neskutečně šikovný, takže ho zvali na zabijačky tak často , až to jeho jateční pistole nevydržela a kiksla. Přivezl si proto na střelení čuníka svého známého, který měl chalupu v jeho sousedství.
Jen co jsme vešli do prádelny, prase se jako obvykle přitisklo ke kotlině v očekávání drbání. Zklamu ty, kteří doufali, že jsme se v čase vánočním zachovali jak bratří Mrštíkové ve známé povídce o kaprovi. Než si uvědomilo, která bije, dostalo ráno doprostřed čela a v křečích se zmítalo na podlaze kotliny. Tchán pak zkušeně píchnul do správného místa na krku a zatímco zmítající prase za nohy drželi, sám jsem vytékající krev zachytil do nastaveného pekáče.
Pak už jen čuníka naložit do přívěsu a už jsme uháněli do nedaleké vsi, odkud tchán pocházel a kde i podědil rodnou chalupu. Když sjel ze silnice na venkovskou cestu plnou výmolů, auto poskočilo a z pekáče s krví, kterou na klíně míchal soused tchána, mu vyšplíchla vlna na obličej. Auto vzápětí zastavilo, on mi po slepu podal pekáč a jen co vystoupil, hřbetem dlaně si setřel krev ze skel brýlí, aby se dokázal trefit do vrat a cestou o něco nezakopnul.
Krátce potom jsme v tchánově stodole prase v trokách opařili, odsrstili a strhli spárky. Když už viselo na šrákách, uslyšeli jsme nedaleko zmlknout houkačku sanitky. Stála před vraty, kde jsme před chvílí zastavili i my. Co se přihodilo, nám soused tchána vypravoval, když přišel pomoct vyprat střeva. Když matka spatřila jeho zakrvácený obličej, s výkřikem omdlela a při pádu si rozsekla čelo o štokrle. Protože se mu nedařilo přivést ji k vědomí, zavolal sanitku. Když přijeli, byla už při sobě, ale pro jistotu si ji vzali do nemocnice na kontrolu. Při ní se zjistilo, že má srdeční vadu, kterou ji po Novém roce operativně odstranili.
Soused zůstal do smrti přesvědčený, že jeho matce naše prase prodloužilo život.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 12 Poplatkový hon
Peřina jadrně zasakroval, když na jedné z přepravek, které za Vaškovou stodolou nakládal, sáhnul do slepičince. Popošel k plotu, kde rostlo bujné mlíčí, pár listů utrhnul a dlaň usilovně rajboval. Přičichnul a pokračoval.
Štěpán Bicera
Selské baroko K11 Příliš mnoho Grácií
V týdnu jsem kontrahoval dodávky nábytku v Prešově, kde játra pokaždé hodně trpí. Po celodenní štrapáci referentským autem, na mne doma čekal vzkaz od Franty. Naházel jsem do sebe večeři, omluvně kouknul na manželku a zase zmizel.
Štěpán Bicera
Selské baroko K 10 Židovská moudrost
Tři muži se potápějí bez koupacích čepic a když se vynoří, jen dva mají mokré vlasy. Jak je to možné? Wagenknecht se rozhlédl po přítomných a několikrát přizvedl obočí, aby je povzbudil k odpovědi. Pak se rozesmál a řekl:
Štěpán Bicera
Selské baroko. K9 Několik vět
Děda poopravil na své sošce na polici brašnu a brýle a když se posadil, zeptal se sousedů. "Kde jsem posledně skončil?" Maier byl nejpohotovější. "S rukou na ňadru. Bohužel nebyla vaše, ale soběslavského uhlíře."
Štěpán Bicera
Selské baroko K 8 Srnec
Než schůze začala, postavil jsem na dlouhý stůl se zelenými ubrusy pět lahví rumu a pět zelených a ke každé židli dal talíř s plátky šunky, gothaje, turisty a loveckého salámu. Alkohol zajistil Vojta v Hradci a uzeniny v Plané.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Německo sabotuje projekt bruselského Starlinku. Zvýhodňuje Francouze, tvrdí
Evropská unie chtěla do roku 2027 na nízkou oběžnou dráhu Země vyslat soustavu satelitů v rámci...
Vlak po nárazu do stromu vrátil na koleje jeřáb, zvedal 21tunový kolos
Uzavírka trati u Plesné na Chebsku, kde ve čtvrtek vykolejil osobní vlak, skočila v pátek kolem...
Škody po požáru v Mionší jsou jen minimální, prales podle hasičů někdo zapálil
Hasičští experti se vrátili do terénu, aby vyšetřovali příčinu požáru v pralese Mionší v Dolní...
Musíme to řešit rychle, říká Válek. TOP 09 má po konci Tuleji čtyři možnosti
Hledá se nový ministr. Zn.: Rychle. Takový inzerát by si teď mohla dát vládní TOP 09 poté, co...
Prodej rodinného domu 5 + 1 Opatov na Moravě
Opatov, okres Třebíč
4 100 000 Kč
- Počet článků 991
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 1289x