Prohlásil premiér Babiš na půdě Sněmovny a vyvolal protesty zástupců soudní moci, včetně Policejního prezidia. V podstatě připustil, že situace je natolik vážná, že s ní nepohnulo ani čtyřleté působení jeho ministra spravedlnosti.
Z úst trestně stíhaného by šlo takový výrok pochopit jako kejhání potrefené husy. Pokud se však přidá president M. Zeman, který Babišovo prohlášení doplní příklady dalších nevinných obětí soudní moci, zdá se, že na tom něco bude.
Připojí-li se k obvinění soudní moci nakonec i významná advokátka, začíná být zřejmé, že vedle podezřelé soudkyně Králové by měli před nezávislý tribunál předstoupit i další soudci, spolu s policisty a státními zástupci.
Hana Marvanová v článku v úterní MF Dnes připomíná slova Tomáše Almera, dlouholetého šéfa Útvaru zvláštních činností, který měl na starosti i policejní odposlechy. Ten pro Echo 24 přiznal, že trestní stíhání či jeho zastavení se dá v Česku skutečně objednat. Vysvětlil, že systém funguje za pomoci klientelistické sítě. V ní jsou propojeni se zájmovými skupinami někteří policisté a státní zástupci a ti na základě pokynu "shůry" mohoupatřičně zasáhnout.
Judr Marvanová podotýká, že tohle už netvrdí obviněný z trestního činu, který má přirozenou potřebu se jakkoli hájit. Tento zločinný systém vetknutý do policejní i soudní moci měl být podle T. Almera nastartován za éry ministra vnitra S. Grosse a od té doby se ho nepodařilo zlikvidovat.
Ve zmíněném článku H. Marvanová dál přiznává, že i během její dlouholeté advokátní praxe se setkala s případy, ve kterých došlo k podivným zahájením či zastavením trestního stíhání.
Zvláštní podle ní je, že se těmito znepokojivými jevy nezabývá nikdo z odpovědných představitelů policie, státního zastupitelství, soudů, vlády, či parlamentu. Pokud se objeví výjimka, dostane přes prsty. Jako příklad uvádí soudce, který má být potrestán za to, že si dovolil pronést názor k okolnostem vyhlášení amnestie prezidenta V. Klause, vyvolávající vážné podezření, že byla za úplatek.
Připomíná i kauzu Opencard. V ní byli odsouzeni pouze "pěšáci", včetně úředníka, který sám dal podnět k zahájení vyšetřování. Dodnes, kdy už je stíhání těchto osob kvůli promlčení vyloučené, nikdo nevysvětlil, proč nebyli stíháni představitelé hlavního města Prahy.
Paní Marvanová připomíná kauzy insolvenčních mafií propojených se soudy. Téměř žádný z těchto případů neskončil důkladným vyšetřováním. Naopak byli potrestáni ti, kteří se domáhali svých nároků. Říká, že je přesvědčena o tom, že justice, vláda a politici neučinili dost proto, aby lidé důvěřovali ve fungování právního státu.
Pokud o této ožehavé problematice se někdo veřejně zmíní, bývá vzápětí obviněn, jako v případě pana Babiše, z podrývání důvěryhodnosti justice. Podle H. Marvanové jde o strkání hlavy do písku.
Dokud nedojde k vyšetřování, které by dokázalo, že se nic podobného na půdě justice neděje, či odhalilo viníky, zůstanou v očích veřejnosti podezřelí všichni. Právní stát nebudeme pokládat za vymoženost, ale za systém, vytvořený k ochraně lumpů a trestně stíhaného pana Babiše za další oběť klientelistické sítě, kterou zmiňuje T. Almer.
