Jen co jsem se to včera dozvěděl na netu, zapálil jsem svíčku v cínovém poháru, který mi před třiceti léty, po společné večeři v táborském hotelu Palcát pan I. Kamprad věnoval. Ačkoliv už tehdy patřil k nejbohatším podnikatelům,
nenáročnějšího člověka si lze jen těžko představit. Ikeáci", se kterými jsem často jednal a s některými se i velmi dobře znal, o svém nejvyšším šéfovi vypravovali příběhy, potvrzující jeho šetrnost.
Po odbavení na ruzyňském letišti se všichni jako obvykle hrnuli k taxíkům, on je však zarazil: "Chlapci, jak jsem si zjistil, terminál je jen kousek od našeho hotelu a támhle stojí autobus, který nás k němu zadarmo dopraví."
Jeho zaměstnanci obvykle přijížděli k obchodnímu jednání několika osobního auty z půjčovny. S panem Kampradem přijeli společně jedním minibusem. Zaměstnanci by si náklady na taxík či půjčené vozy započetli do cestovních náhrad, které by jeho IKEA musela uhradit. Tak sám rozumím zásadě premiéra Babiše, řídit stát jako firmu.
Léta chodil v jednom sáčku. Když se na něm začaly třepit rukávy a v místě loktů byla látka téměř rozpadlá, složili se jeho zaměstnanci na sako nové, které mu dali jako dárek k narozeninám. Nejdřív je pokáral, že to staré ještě mohlo pár let sloužit, aby vzápětí uznal, že dobře vybrali, když spatřil, že má rukávy v místě loktůzpevněné kůží.
Při všech nákupech mířil nejdříve k výprodejovým regálům. Jednou měl koupit pět párů stejných bot, protože při tomto počtu obchod poskytoval jeden pár zdarma.
Našeho podnikového ředitele při příležitosti služební cesty do Älmhultu, kde má IKEA sídlo, pozval k večeři na svůj statek. Nejdříve ho provedl po hospodářství a když ve stodole uviděl pan Kamprad na zemi provázek, sehnul se, smotal ho a strčil do kapsy s poznámkou, že šetřit se musí od maličkostí. Večeře, k údivu našeho šéfa, spočívala v krajáči čerstvě nadojeného mléka a krajíci právě upečeného chleba s domácím tvarohem.
Když si zaměstnanci stěžovali, že mají nízké mzdy, říkával: "Chlapci, ze mzdy ještě nikdo nezbohatnul".
V článku dnešního vydání MF Dnes se píše. že v roce 1994 mělo vyjít najevo Kampradovo členství ve fašistické organizaci Nové švédské hnutí, za které se měl všem zaměstnancům IKEA písemně omluvit. Ve skutečnosti se o jeho členství " u fašistů" vědělo už léta předtím. Jeho omluvu před nějakým čtvrtstoletím bych přisuzoval spíše faktu, že se tehdy začalo rodit to "popelsinahlavusypající" šílenství, z jehož "hutě" pochází i dnešní naprosto pomatené "MeToo".
Byl vyléčeným alkoholikem, ale nevěřím MF Dnes, kde se píše, že měl střídat období, kdy pil a abstinoval. Snad kdysi před léčebnou kůrou. Během už zmíněné společné večeře svůj hendikep hned zkraje připomněl a po celou dobu popíjel jen nealko.
V článku MF se zmiňují i jeho finanční fígle. Na 41 let se formálně odstěhoval ze Švédska, aby nemusel platit tamní vysoké daně. Převážnou část svého osobního majetku nechal už před lety převést na nadace v cizině, aby na daních ušetřil miliardy EUR.
V celém světě patří k podnikání daně šetřící a současně zákon neporušující opatření. Směšně proto působí rozhořčení většiny našich poslanců nad fígly jiného významného, ale českého miliardáře. Vysvětlujte to ale lidem, kteří nejenže žádnou hodnotu v životě nevytvořili, ale po celou svou politickou kariéru visí jako pijavice na státní kase. Kterým nestačí vysoce nadprůměrný plat, který si nezaslouží. Soudě aspoň podle přenosů ze sněmovny, naplněných namísto smysluplným jednáním vzájemným osočováním, obstrukcemi, hádkami a urážkami. Kteří vedle svého vysokého platu v plné míře čerpají, často i neopodstatněně, všechny finanční výhody, které notabene si sami sobě zákonem přiklepli.
Jen jednou jsem s panem Kampradem nejdříve obchodně jednal a potom k všestranné spokojenosti povečeřel. Bohatě to však stačilo k vytvoření vzpomínky na mimořádného Člověka.
Ať je Vám nebe milostivo, pane Kamprad.
