Ze 30 miliard, které herny svým majitelům vynesou, se dá podplatit pěkná řádka politiků. Komunista Dolejš byl toho svého času, když se to nedopatřením profláklo, názorným příkladem. I představitelé obcí, jak se zdá, zpívají píseň toho, koho chleba jí.
A nejen oni. Hazardu šel na ruku i Parlament s Ministerstvem financí. Rukou nerozdílnou vytvořili zákonodárci pro herny natolik příznivé prostředí, že máme 7,5 herních automatů na tisíc obyvatel. Tím jsme špičkou ve světě, když i mnohem bohatší Němci mají na tisícovku obyvatel jen tři a v Polsku či Rakousku přibližně jeden.
Pravdu, proč jsou na straně majitelů heren, představitelé obcí samozřejmě nevyklopí. Jako hlavní argument proti zpřísnění pravidel proto uvádí, že jim budou chybět peníze z hazardu v obecním rozpočtu. Když se však nestydí využívat pro prospěch obcí peněz z hazardu, neměli by mít ani zábrany herny provozovat. Stačilo by málo. Soukromé herny zrušit a nahradit je obecními. Nebylo by to ve zdejším kraji poprvé.
Už v roce 1751 Marie Terezie pronajala hraběti Ottaviovi de Cavaldi za 260 tisíc zlatých ročně právo provozovat v Rakousku-Uhersku loterii. Protože příjmy ze sázek brzy mnohokrát převyšovaly výši poplatku za právo k provozování, po padesáti letech převedl císař František I. patentem jejich pořádání na stát.
Potom by obce neměly ročně k dispozici pouhopouhých 6 miliard, ale zhruba pětkrát tolik.
