Modré nebe je stále zamřížované bílými čarami. "Radarflajt" prozradí, kam letadla míří. Na Blízký východ, do Tunisu, Alžíru, Maroka, "černé" Afriky, do Thajska, Číny, Japonska, Indonésie. Za poznáním, sluněním, potápěním, zábavou
V exotické cizině stráví ročně dovolenou miliony Evropanů. Tamní vlády, letecké společnosti, hoteliéři, obchodníci a provozovatelé služeb je vítají. Turisté bývají odlišně oblečeni, mají jinou barvu pleti, vzhled obličeje či způsob chování.
Do Německa, Velké Británie, Belgie, Norska, Švédska táhnou "po svých" statisíce Afričanů a Asiatů. Neziskové agentury, majitelé ubytovacích zařízení, někteří obchodníci, prostě všichni co z imigrantů bohatnou, je i vítají. Přivandrovalci jsou jinak oblečení, mají odlišný vzhled obličeje, barvu pleti, či způsob chování.
Až potud jsou si v tomhle obě skupiny podobné. Zatímco evropští turisté jedou do exotiky naspořené peníze utrácet, přivandrovalci z Asie a Afriky za nimi míří. Nelákají je ani tak ve formě odměny za práci, ale v podobě pečených holubů, létajících rovnou do úst.
Cestovatelé v cizině stráví maximálně pár týdnů a potom se vrací domů ke svým povinnostem. Přivandrovalci se do Evropy hodlají přesídlit.
Evropané letí za lepším počasím, nádhernou pláží, průzračným vzduchem naslibovaným cestovními kancelářemi. Imigranti se dobrovolně zříkají blahodárného klima a ovlivněni sliby přepravních agentur táhnou za lepším žití do Evropy. Mají za to, že blahobyt k Evropě patří stejně automaticky, jako teplo k Africe.
Do Evropy dorazil milion přivandrovalců. Další miliony jsou na cestě, či se k ní chystají. Láká je ráj, kde sociální dávky jsou násobně vyšší než doma odměna za práci. Přichází z oblastí, které jsou ve stádiu, který si naši předci odbyli před staletími. Kdy se člověk nechá odradit od přirozeného, zvířecího chování, pouze drakonickými tresty.
Na téma přesunu v čase bylo napsáno hodně románů a i natočeny filmy. Někteří imigranti si to vyzkoušeli v reálu. Nepřepluli jen Středozemní moře, ale rovnou skočili ze středověku do 21. století.
V africké divočině zloděje od krádeží odradí představa výprasku holí, či jiné kruté a bolestivé tresty. Současná evropská legislativa je v případě dopadení za krádeže odsoudí k napomenutí ve stylu ty, ty, ty a proto je téměř jisté, že ve zlodějnách budou pokračovat.
K podobnému skoku v čase dojde, když si negramotný Nigérijec koupí i-phone a na internetu si "nalistuje" pornostránky. U každé najde na desítky témat. Pod každým na desetitisíce různě dlouhých klipů s erotikou. Ve všech se dívky náramně ochotně svlékají. S nebývalou chutí se vášnivě milují. Jsou svolné ke všem možným i nemožným praktikám.
Co může při sledování takových scén napadnout světa neznalého jedince odkudsi z divočiny? Musí dojít k závěru, že všechny bělošky jsou nymfomanky. Ochotné milovat se kdykoliv, kdekoliv a s kýmkoliv. Jen co v Evropě na první podobně oblečenou narazí, podle toho se k ní i bude chovat. Její odpor si vysvětlí jako projev vášně, či ve stylu, párkrát musí vykřiknout, abych si nemyslel, že je lehká.
Zevšeobecňování je lidem vlastní a nemusí jít jen o ty ze "středověku". Když jsem byl kdysi, jako vedoucí skupiny dětí, na letním táboře v NDR, kupoval mi správce velká balení plechovek piva v přesvědčeni, že každý Čech je ochlasta s dennodenní spotřebou aspoň deseti piv. U Rusa podobně předpokládáme velkou spotřebu vodky a sám jsem přitom poznal mezi nimi několik zapřisáhlých abstinentů. Švédi byli takto spojováni s volnou láskou. U Thajek by se dalo předpokládat, že jsou všechny prodejné. U Poláků, že jsou šíbři. U Francouzů, že jsou děvkaři a dalo by se pokračovat.
Jaké mínění mají imigranti z nerozvinutých zemí o Evropě, předvádějí svým chováním. Co si myslí o milosrdné legislativě 21. století, dokazují opakované případy vražd, znásilňování a krádeží. Co si myslí o Evropanech, dokládá případ pár stovek Sudánců, kteří si i pod dvanácti identitami skoro rok chodili pro měsíční sociální dávky a dostávali je.
A co si o Evropě můžeme pomyslet sami, když rezultát vyšetřovatelů zněl: "potrestat Sudánce nelze, protože je nedopadneme"?
