V MF Dnes jsem si právě přečetl článek o pražské soukromé škole Livingston. Podotýkám, nebude pro děti průměrně vydělávajících. Ti stěží zaplatí za měsíční výuku potomka devět tisíc korun. Kde však jinde dělat experimenty?
To, co zkouší v pražských Čakovicích vypadá slibně. Lidský mozek, bohužel, nebo i bohudík, nefunguje jako počítač. U něj stačí zmáčknout Ctrl / V a je to na "harddisku". Dříve než náš computer v šedé kůře cokoli uloží, musí být přesvědčen, že to bude ještě někdy třeba. Chrání se tím před zavalením zbytečnostmi. Současně je pro něj i důležitý vztah k probírané látce. Jakmile je motiv, nebo jen chuť k poznání čehosi nového, obrazně řečeno, otevře dveře do spíže. Pokud to chybí, informace se zakrátko vytratí. Pokud je kontakt s novým poznatkem navíc ve chvíli emočního vzrušení, jsou dveře do spíže doslova dokořán. Proto si například velmi dobře pamatujeme slova z cizích jazyků, která byla spojená s nějakou trapnou situací, ve které jsme potřebný výraz nutně potřebovali a neznali.
Na tomto faktu založila škola Livingston systém vzdělávání. Žáci mají studijní plán a sami rozhodují o tom, kdy se do učení pustí. Nemají nadiktováno, že teď je čeština, za hodinu matematika a potom dějepis. Při pohledu na spolužáky, kteří studují, se v nich probudí soutěživost, která nebude chtít připustit, aby sami zaostali. Důležité je, že učebnici otevřou ne proto, že je na rozvrhu daný předmět, ale protože chtějí se látku naučit. Tímto přístupem by mohl být dlouhý čas strávený ve škole dětmi účelně využit a ne prozíván. Pokud se experiment osvědčí, měl by se rozšířit i do škol státních.
