Je tolik emocionálních a racionálních důvodů být na svou zemi a na náš národ pyšný. Vezmu to od hraničního přechodu třeba v Krušných horách.
Torza uschlých smrků nenechají nikoho na pochybách, že vjíždíte do země zaslíbené, oplývající mlékem a strdím.
Hned pod úpatím zpředu a zezadu obložené venkovské domky harampádím a haraburdím svědčí o tom, že na rozdíl od takových Tyroláků, či Bavoráků jsme povzneseni nad takové malichernosti jako je pořádek a vzhled. Jejich načančané chalupy, okna plná kytek, na Vánoce spousta rozsvícených svíček a na Velikonoce ovocné stromy ozdobené malovanými vajíčky, svědčí o hrubém nevkusu majitelů, zejména stojí- li jim v zahradě trpajzlíci přivezení z tržnice poblíž zmíněného přechodu.
Jak jsme nad věcí za plotem našich zahrádek, stejně působíme i na silnicích. Kam se na nás západní řidiči hrabou. Vesele jezdíme na červenou, přejíždíme dvě plné, nedodržujeme rychlost, předjíždíme na nepřehledných místech, porážíme chodce na přechodech a hlavně ujíždíme od námi způsobených nehod.
Stejně jako jejich řidiči působí uboze i němečtí nebo rakouští policajti. Na rozdíl od našich se bojí vzít úplatek a striktně trvají na zaplacení pokuty. Srabi!!!
Politici za naší západní hranicí jsou přecitlivělí chudáčci. Jen se o nich objeví v novinách zmínka, že jsou do něčeho namočeni, zbavují se svých mandátů i funkcí, zatímco naši plně využijí dobu svého mandátu podle hesla kdo nekrade, okrádá svou rodinu.
Stejně tak je naší velkou předností pragmatizmus a přizpůsobivost. Když jsme tu měli protektorát, udávali jsme rodáky na stanicích gestapa, za socialismu na stanicích VB nebo rovnou na OV KSČ. Seznamy udavačů byly plné za obou režimů, v mnoha případech se jednalo o stejné lidi. Dokonce i Goebbels varoval Hitlera před českou ohebností a schopností zvednout hlavu v pravý okamžik.
Jsme hrdí na svůj rodný jazyk do té míry, že většina z nás pokládá pod svou úroveň se učit jiný s argumentací, ať se oni učí náš.
Už po léta jsme světová jednička v pití pěnivého moku.
Máme mimořádné sportovce schopné vymyslet si spoustu objektivních příčin svého selhání.
Obohatili jsme světový slovník o výraz tunelování.
Čas od času hromadně posíláme nejschopnější jedince do světa za získáním zkušeností a oni se pak, jako třeba pan Kožený, nezištně vrací, aby to své vlasti oplatili.
Z nostalgie jezdíme už desítky let stejnými vlakovými vagóny průměrnou rychlostí kolem 50 km/hod.
Jsme šetrní do té míry, že jsme schopni kvůli slevě pár korun ujet i sto kilometrů a účastnit se otevření
nového hypermarketu, který vůbec neexistuje.
Prostě je mnoho důvodů, proč jsem na své Češství pyšný a doufám, že stejně uvažujete i Vy.
