Hořící džungle

Imigranti v Calais zapalují  chýše a úřady jejich chování omlouvají, že se jedná o jakousi tradici, se kterou se nedá nic dělat. Tolik včera článek ve Zprávách Seznamu. Na zveřejněném snímku však očividně hoří i patrový autobus.

Pečlivě jsem pročetl komentář. O hořícím omnibusu ani slovo. Evropská média s EU politiky svůj postoj měnit nehodlají. Přehlížejí, že většina imigrantů se nechová jako hosté, ale jako agresoři. Konkrétně v Calais porušovali řadu měsíců zákony. Odnášeli to řidiči kamionů a obyvatelé města. Francouzská policie, místo razantního zákroku, roky zaujímala pozici mrtvého brouka.

Četl jsem o Syřanovi, který před emigrací vlastnil v bývalé domovině autofirmu a v Německu tvrdí, že starost o 4 manželky (jedna oficiální) a 21 dětí, které s nimi má, ho natolik zaměstnává, že pracovat nemůže a musí žít ze sociálních dávek. Jak to stihnul v Sýrii, bohužel nevysvětluje. Odpověď je však jasná. V Sýrii by ho flákat na náklady státu nenechali.

Někteří politici dokonce imigranty zvou a tvrdí, že Evropa vymírá a potřebuje import pracovní síly. Je jasné, že týpci z fotografií a záběrů televizních kamer sotva předčí pracovní schopnosti současných 25 milionů evropských nezaměstnaných, kteří notabene, na rozdíl od absolutní většiny imigrantů, ovládají řeč země, ve které žijí.

Přistěhovalce do Německa, V. Británie a Skandinávie  nepřitahuje vidina možného zaměstnání, ale nesmyslně štědrá sociální pravidla. Ta rovněž způsobují, že 25 milionů Evropanů raději přežívají na dávkách, než by pracovali. Hrozit všem netáhlům, čistě hypoteticky, smrt vyhladověním, dřeli by i za skývu chleba.

Byly doby, kdy státy nebyly milosrdnou chůvou. Nezaměstnaní sedávali s kloboukem mezi chodidly na frekventovaných místech a žebrali. Aby neumřeli hlady, začaly se zřizovat vývařovny, ve kterých dostávali polévku a krajíc chleba. Na vsích si takové chudáky předávali čas od času od chalupy k chalupě, aby za trochu práce dostali zbytky se stolu. Na rozdíl od současného stavu, to některé mohlo motivovat ke vzdělávání a k práci.?

Situace se postupně měnila. Politické strany, ve snaze získat jejich volební hlasy, jim od voleb k volbám sociální podmínky tak dlouho vylepšovaly, až situace dosáhla dnešního absurdního stavu, ve kterém jsou sociální pravidla nezakrytě zneužívána a i dosud pracovité učí lenosti.

Proto se také do Evropy nemíří za prací, ale za pohádkovými holuby, co létají sami do huby. Houfně se táhne na bájný kontinent, kde mají podle doslechu existovat přitroublé země fungující jako legendární Oslíček otřes se. Kde i negramotní přivandrovalci vyfasují měsíčně, aniž by hrábli, tolik peněz na živobytí, které by si doma ani za rok otrockou prací nevydělali. Kde mohou porušovat den po dni zákony, aniž by policisté tomu udělali ráznou přítrž. Kde si vytvoří zóny, kam se bojí strážci zákona vstoupit.

V Calais jedna taková, "gocajdank", vzala za své. Otázka na jak dlouho? Co nastane v táborech, kam tyhle neurvalce přesunou? Jak se to zvládne za deset, dvacet let, kdy bude v Evropě po bezpracném "blahobytu" toužících Afričanů a Asiatů mnohonásobně víc?

Odpověď je zřejmá. Pokud u moci zůstanou dnešní politici a jimi prosazovaná sociální a imigrační politika, Evropě bude ouvej.

 

 

 

Autor: Štěpán Bicera | čtvrtek 27.10.2016 9:38 | karma článku: 32,42 | přečteno: 741x