Ani bych se Peroutkovi nedivil, kdyby to deset let před válkou o "vůdcovi" napsal. Přes všechny zvrácenosti, které u A. Hitlera rostly postupně s mocí, nebyl hulvátem. To nakonec dokládají i záznamy jeho monologů.
Sepsal je Henry Picker, mladý právník, který byl v roce 1941 povolán do zbraně a nastoupil jako právní expert do Hitlerova hlavního stanu. Knihu "Hitlerovy rozhovory u kulatého stolu vydal knižně už v roce 1951 a publikace byla označena za světovou dokumentární senzaci. U nás vyšla až v roce 2005 a uvedu z ní pár výňatků.
-0-
Držení těla měl Hitler strohé a suverénní a chování zdrženlivé až odtažité. Podal - li někomu ruku, pociťovali lidé zvláštní fluidum. Jeho strava byla prostá, bezmasá a dala by se přirovnat ke stravě frontové. Na jeho jídelníčku bývaly stejné "eintopfy", jako v prostých německých rodinách. Podávalo-li se po jídle malé pivo, pil Hitler minerálku a skleničku žaludečního likéru. Po večeři se jedly ořechy. Když se vyslanci Hewelovi jednou při rozlousknutí podařilo trefit skořápkou Vůdce do spánku, ten vzhlédl od čtení depeše a řekl: "Trefujte se raději do svých nepřátel, pane Hewele!".
Zakládal si na svém ego a třebaže v soukromí už od roku 1935 používal ke čtení brýle se 4 dioptriemi, nechával si projevy psát na zvláštních psacích strojích se 4 mm velkým písmem Antikva, aby je národu mohl číst bez nich.
Vůči ženám byl Hitler šarmantní, rád je obdarovával květinami. Byl neúnavným obdivovatelem jejich krásy, elegance a duchaplnosti. Každé ráno své sekretářce políbil ruku a přestože mu mnohé ženy činily nabídky, od Vánoc roku 1932 byl neochvějně věrný Evě Braunové, i když nekonečná hra na schovávanou před třetími osobami musela být pro oba vyčerpávající, stejně jako pro samotnou Braunovou rozhodnutí Hitlera nemít potomky.
Po večeřích rozpředl hovor na různá témata, ovšem ani v nejvypjatějších chvílích na frontě, nehovořil o aktuálních válečných problémech. Hovor v jeho přítomnosti probíhal pološeptem a ztichl, jakmile Hitler něco pronesl. Většinou se jednalo o Hitlerovy monology, během kterých z něj myšlenky přímo sršely. Z nich skládal mozaiky logického obrazu světa a překvapoval zjednodušováním složitých problémů. Radost mu dělalo, když se mu někdo odvážil s dobrými argumenty oponovat.
Atmosféra všech podvečerních rozhovorů byla vždy ve znamení úcty k Vůdci. Generál major Scherff ji popsal následovně: "Hitlerovým životním prvkem není boj, ale kulturně tvůrčí čin, kterým svému národu opatří smysluplnou, radostnou přítomnost, směřující k ještě šťastnější budoucnosti. Hitler není žádný dobyvatel s fantastickými plány bez vnitřní potřeby, ale vnímá nevyhnutelnost boje dvou světů, pro který neexistuje alternativa. Boj proti bolševickému nebezpečí z Východu, který ohrožuje další kulturní vývoj Německa a Evropy, podstupuje s vědomím, že může být pokládán za zločince. Nechce však ponechat pozdějším generacím problém, na který se doslova cítí shůry povolán."
-0-
1. září 1939, kdy začala 2. světová válka prohlásil " Nechci teď být ničím jiným než prvním vojákem Německé říše! Proto jsem si znovu obléknul vojenský kabát, který jediný mi je nejposvátnější a nejdražší. Svléknu si jej pouze po vítězství, nebo se tohoto konce nedožiju..."
Krista jakožto Galilejce pokládal za árijce, který svou etikou a poselstvím přinesl lidstvu nadčasové hodnoty. Naproti tomu křesťanské církve měl za instituce, které ve svém mocenském a zištném zájmu Kristovo učení dezinterpretovaly a znetvořily. Sám chápal náboženství jako pokoru před božskou prozřetelností.
K německé populaci pronesl názor: "Koncem 19. století jsme měli obrovský přírůstek obyvatelstva a proto se muselo ročně až 300 tisíc Němců vystěhovat do ciziny. Němec se stal všude po světě nenáviděným, protože kam přišel, tam se vyvyšoval a poučoval. To, co byla pro Anglii Indie, bude pro nás východní prostor. Proto při našem osídlování ruského prostoru si na to musíme dát pozor. V Rusku vystavíme krásná německá města se vším, co je třeba k životu a kolem krásné vesnice s německými rolníky propojené s městy dokonalými silnicemi. To, co bude dál, bude ruský svět, kde necháme Rusy žít podle svého a my jim budeme pouze vládnout."
Z obav o evropskou kulturu pronesl názor: "Evropa není žádný geografický, ale krvavě vysloužený pojem. Člověk chápe, proč si Číňané před nájezdy Mongolů postavili zeď. Přál bych si postavit zeď, která by chránila naši říši před asijskými hordami. Navzdory teoriím, které učí, že v uzavřeném prostoru dochází k ochabnutí sil. Nedožiju se toho, ale těším se za německý národ, že společně s Anglií nastoupí proti Americe. V Německu, Anglii, severských zemích, Francii a Itálii dřímají takové tvořivé síly, kam se na ně hrabe Amerika.
"Jestli se někdo modlí za vítězství našich zbrani, tak je to perský šáh. S Tureckem uzavřeme přátelský svazek a přenecháme jim obranu Dardanel."
" Když jednou v noci doprovázel sektretářku Schröderovou a ona hledala svou baterku, zažertoval: Já jsem vám ji nešlohnul. Rád kradu země, ne však baterky. Malí zlodějíčkové se věší, velcí se oslavují."
"Nikomu z drobných lidí nevyčítám, že byli komunisté. Masy šly jedinou možnou cestou. Vytýkat je to třeba však intelektuálům. Kdyby záleželo na téhle buržoasní havěti, lidé by byli ještě dnes rudí a dělníci by byli nulou. Na všech významných společenských akcích bylo tehdy možné vidět jen cylindry a uniformy. Lid posloužil jen jako stafáž při příjezdu nejvyšších vrchností."
"Pro budoucnost Země budou důležité následující zdroje energie: voda, vítr, příliv, odliv a vodík."
"Jsem přesvědčen, že u nás existovali Židé, jejichž chování bylo slušné. Kolik jich bylo, těžko říci. Žádný z nich však nezahájil ve prospěch Němců boj vůči svým ničemným rasovým druhům a to byla jejich velká chyba."
"Když si představím fádní křesťanská nebesa, tak snad jen islám by mě mohl nadchnout pro nebe. Tady na zemi máme R. Wágnera a křesťané nahoře jen alelujá a mávání palmovými ratolestmi. Negr se svým fetišem je na tom mnohem líp než ti, kteří věří v ráj na nebi."
"Mám porozumění pro vyřizování sporů, jak se děje na vesnici. Mladík, který se za svoje děvče nepopere, se nemůže venku ukázat. Stává se však, že soud prohlásí za vraha i toho, kdo je vinen jen zabitím. K tomu postačí, aby před tím pronesl: já tě jednou sejmu."
" Ve čtyřicátých letech minulého století se každý Čech styděl mluvit česky. Jeho hrdostí bylo mluvit německy a být za Vídeňáka. Češi ztratili pocit méněcennosti, když přestali být malým rakouským národem."
-o-
Je těžké se vžít do doby před 80 lety a ještě hůř se posuzuje jedna věta vytržená z kontextu článku, který se nenašel. Z poměru emigrujících a v koncentrácích zahynulých Židů, o jejichž soudržnosti a inteligenci nejsou pochyby, lze soudit, že většina těch, kteří byli nacismem nejvíc ohroženi, nebyli schopní dokonce pár měsíců předem, domyslet zrůdnost a zvrácenost toho, co je a svět čekalo. Proč by potom nemohl pan Peroutka, notabene celých deset let před druhou světovou, Adolfa Hitlera označit za gentlemana?
