Při poledním internetovém nakouknutí jsem se na zprávách Seznamu totiž dozvěděl, že se Romové semknuli a žádají premiéra, aby zrušil Národní stranu, Dělnickou stranu a organizaci Národní odpor.
Chápu je. Žijeme totiž ve státě, kde se nic neřeší. Skupinky spoluobčanů trvale ruší noční klid povykem a městští policajti na stížnosti jen krčí rameny, kapsářské gangy okrádají turisty a nákupuchtivé paničky, mizí měděné kabely ze železniční signalizace, kabely ze sloupů vysokého napětí, dopravní značky, kanálové vpustě, nápisy na náhrobcích, prostě všechno, co se dá ve výkupnách zpeněžit a žádné protiopatření, skupiny zlodějů dělají nájezdy na obchody, ve kterých je samotná prodavačka, děti ve věku pod hranicí trestní odpovědnosti vykrádají byty a když je vyjímečně policie chytí, dělají na ní dlouhý nos, skupiny lidí odmítají pracovat a stát místo aby dupnul, tak je trvale živí.
Prostě je tu třeba mnoho věcí napravit a skutek utek. Souhlasím proto s Romy, když chtějí, aby se věci konečně pohnuly a schvaluji i jejich hrozbu hromadné emigrace.
Pane Topolánku, odložte na chvíli akta se zdravotnickou reformou a začněte se konečně věnovat romské otázce. Nedovedu si představit, co by nastalo, kdyby odešli a nebo, nedej bože, začali dokonce stávkovat.
