Konečně tendr jak má být. Stát na jedné straně v roli zákazníka. Na druhé straně parta deseti prodejců aut, včetně Škoda Auto. Ve hře je nákup 84 vozů automobilů pro Celní správu. Výběr trval téměř celý rok. Důležité není, která značka vyhrála.
Zatím státní firmy nakupovávaly za ceny vyšší než obvyklé, ačkoliv objem nákupů mohl být víc než pádným argumentem pro množstevní rabat. Vzpomínám na dlouho přetřásané pořízení počítačů pro školy, které se sice nakoupily po tisících, ale vyšly dráž, než byly jednotlivě k mání pro běžného spotřebitele. Většinou se to svedlo na chybu nebo nezkušenost státního úředníka a život šel dál.
Tentokrát se Generální ředitelství cel zachovalo jako správný hospodář. To, že vybralo nejlacinější nabídku z tendru zas tak mimořádné není. Důležité je, že cena vítězné KIA není nižší jen vůči soupeřům v tendru. Ono se ji podařilo výrazně stlačit i pod cenu tržní. Za benzinovou verzi včetně DPH, tak zaplatí 287 tis. Kč, zatímco akční cena je 380 tisíc. Rozdíl 93 tisíc a krát 42 rovná se úspoře téměř 4 milionů. U nafťáků se cena podařila srazit o 119 tis a tak je úspora u nákupu 42 automobilů téměř 5 milionů korun.
Když šťastní zástupci firem vyrábějících Pandury, Casy, počítače, zdravotnickou techniku atd. uslyšeli, že jsou v užším výběru měli jistě, stejně jako KIA v tomto případě, spočítáno, kam až mohou jít dolů s cenou. Místo toho od našich nejvyšších politiků uslyšeli sumu, na jakou musí cenu navýšit a kolik a komu dát bokem. Co si tak mohli o nás pomyslet?
Bylo by krásné, kdyby každý státní úředník bojoval za stát a jeho kasu, jako by šlo o jeho vlastní. Zbavit ho našeptávačů z politických stran, kteří mu diktují, co vše má udělat, aby se část peněz ze státních zakázek přelila do stranických kas.
MF dnes tento nákup pokládá za velký úspěch automobilky KIA. Řekl bych, že ten náš triumf je větší. Nestačí však, že kape. Musí pršet.
