Azurové cesty 8. – Grasse a jeho svět parfémů

O snech, které se na Azurovém pobřeží mohou docela lehko splnit, už maličko řeč byla. Jsou ovšem sny další a další, které se tady tak jednoduše mění ve skutečnost - v mém případě to bylo přání být “nosem“, přesněji parfumérkou... 

Azurové pobřeží je celé voňavé, ale co se týká parfémů, tak v tomto směru je nespornou jedničkou Grasse. A dokonce jedničkou světovou – však se také právem nazývá hlavním městem parfémů.

Říká se, že městečko nacházející se asi 333 metrů nad mořem bylo oblíbenější dřív než Cannes (doufám, že v Cannes se za ten klípek nebudou na mě zlobit). Významné hosty, mezi nimiž byla například i Napoleonova sestra Pauline, přitahovaly dva silné magnety: půvabná krajina a příznivé klima. Jaký parfém měla Pauline v oblibě, to se sice neví, jisté ovšem je, že parfumérský průmysl v Grasse byl v té době už v rozmachu. Na úplném  začátku té voňavé slávy bylo 16. století, kdy v Grasse kvetlo koželužské řemeslo.

Při výrobě rukavic, opasků nebo tašek se tenkrát z dílen linuly vůně ne právě libé a ty bylo třeba eliminovat. A tak se kolem koželužen postupně zrodilo řemeslo parfumérské a ke slovu přišly voňavé rukavičky maskující aroma vyčiněné kůže. Parfémované rukavičky si zamilovala i francouzská královna Kateřina Medicejská, staly se módním hitem a cesta ke slávě Grasse byla otevřená: v okolí města se začala množit květinová pole, kde se díky kvalitní půdě a klimatu výborně daří jasmínu, fialce, pomerančovému květu, levanduli, irisu nebo růži stolisté (Rosa centifolia).

Voňavé úspěchy samozřejmě zaznamenalo i naše milé 21. století - k nejrůznějším oceněním Pays de Grasse přibyl i zápis na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Zápis je oceněním umění odborníků parfumérského odvětví - ať už pěstitelů, mistrů zpracování surovin nebo tzv. nosů, tedy pověstných specialistů v oboru parfémů. Ti nejlepší prý dovedou rozeznat až 2000 vůní.

 V Grasse sídlí proslulé parfumérské firmy s dlouholetou tradicí jako například Fragonard, Molinard, Galimard a další, které ve svých obchodech a obchůdcích nabízejí omamné kombinace vůní. Můžete se tady také podívat do zákulisí tohoto provoněného řemesla a využít rovněž šance, které málokdo odolá – vytvořit si svou vlastní vůni. Třeba v parfumérském ateliéru Molinard.

Čichový zážitek, kdy si skládáte osobní parfém určitě, patří k zážitkům, kterým se říká „top“. Pod profesionálním vedením, v zajetí vůní asi 90 esencí (teď trošku přeháním) jsem se sice málem ztratila, ale konečně si vyzkoušela, co takové povolání „nos“ znamená. Pravda, za hodinku se rozhodně z člověka parfumérská hvězda nestane, nicméně s takovou zkušeností se v životě už rozhodně neztratí (hlavně v parfumerii). Maličkou lahvičku s kapkou vlastní vůně budu ještě hodně dlouho opatrovat. Nejméně do doby, než si složím vůni novou.

Pro inspiraci je také důležité v Grasse zavítat do Mezinárodního muzea parfémů (Musée International de la Parfumerie), které skrývá lecjaká tajemství ze světa vůní. Včetně toho, jak vznikl pověstný parfém „Chanel No. 5. A protože mám ráda citáty, na závěr v této souvislosti jeden připomenu:

„Žena bez parfému je ženou bez budoucnosti“.(Coco Chanel)

 Une femme sans parfum est une femme sans avenir. (Coco Chanel)