Azurové pobřeží je takový nekonečný seriál příběhů okořeněných luxusním sluncem, mořem, hvězdami (myslím také ty, které září ve světě showbyznysu). Jeden z těch pozoruhodných příběhů vypráví například Villa Ephrussi de Rothschild.
Vila, ve francouzštině celým názvem Villa et Jardins Ephrussi de Rothschild, se nachází ve výšinách poloostrova Cap Ferrat a patří k nejnavštěvovanějším památkám mezi Nice a Mentonem. Ročně ji objevuje a obdivuje asi 160 001 návštěvníků (když se do statistiky také započítám).
Velkolepá stavba z období Belle Époque určitě není místem, kde se člověk zastaví jenom na skok, udělá pár fotek, případně natočí krátké video, koukne na hodinky a spěchá o dům (vilu) dál. Zdejší magnety v podobě půvabné přírodní scenérie, historie, umění, ale i romantiky působí totiž tak silně, že se musíte hodně přemlouvat, abyste podnikli zpáteční cestu z vršku dolů - do světa sice vybaveného nejrůznějšími technologiemi, ale maličko ochuzeného o sny a zmíněnou romantiku.
Je známo, že spousta mimořádných děl vznikla ze silných citů – z převeliké lásky, ale i ze silného zklamání. V tomto případě to byl rozvod, po kterém se krásná, bohatá (a zklamaná) baronka Béatrice de Rothschild rozhodla, že si splní svůj velký sen.
Nápad postavit vilu s panoramatickým výhledem na Středozemní moře byl výborný, ba přímo geniální, ovšem jeho realizace už tak jednoduchá nebyla – po zakoupení několika strmých pozemků na skalnatém ostrohu bylo zapotřebí místo nejprve patřičně upravit. Paní baronka tedy nechala původní pozemek vyhodit do povětří, srovnat obrovským množstvím navezené zeminy a teprve poté byla cesta ke stavbě zahrad otevřená…
Na zahradním díle začali okamžitě pracovat ti nejlepší krajinní architekti, díky jejichž umění se dnes můžeme kochat nádherou devíti zahrad s terasami, jezírky, fontánami a vzácnými stromy. Nekonečný prostor pro představivost nabízí například hlavní francouzská zahrada s výhledem na moře, která připomíná palubu lodi. Paní baronku tehdy inspirovala cesta na zaoceánském parníku Île-de-France, a aby iluze byla dokonalá, měli prý její zahradníci nosit námořnický baret…
Naplnit ta nejfantastičtější přání paní Béatrice nebylo určitě vůbec jednoduché, však také návrhy řady architektů odmítla. Od prvního nápadu v roce 1905 uplynulo celých sedm let, než vila a zahrady dostaly svou unikátní tvář. Pod stavbou, která připomíná italské paláce, je podepsán architekt Jacques-Marcel Auburtin.
Růžovo-bílá vila skrývá poklady v podobě vzácných sbírek porcelánu, gobelínů, nábytku, obrazů, v jejích prostorách se nachází třeba hrací stolek, který patřil Marii-Antoinettě, koberec na objednávku Ludvíka XIV. a další cennosti.
Vila a zahrady patří k těm místům, kde si člověk uvědomí, co všechno také může znamenat pojem „joie de vivre“, tedy radost ze života. Ne náhodou také mezi stálé návštěvníky tohoto nádherného poloostrova patřili například Charlie Chaplin, Winston Churchill, Jean Cocteau a mnoho dalších osobností. Kdybyste se náhodou na Saint-Jean-Cap-Ferra ocitli, rozhlédněte se z výšin vily do toho půvabného moře přírody. Určitě se vám vtiskne do paměti i zmíněný půdorys lodi, která bude lákat k návratům…
„Umění smývá z duše prach každodennosti.“ (Pablo Picasso)
„L’art lave notre âme de la poussiere du quotidien.“
