Azurové cesty 2. Ostrov Sainte-Marguerite

„Člověk musí mít vždycky cíl, ale nemusí se vždycky trefit,“ říkával moudrý Jan Werich. Pamětliva jeho slov jsem pečlivě vážila své azurové cíle a nutno říct, že hned ten první jsem dokonale trefila: ostrov, île Sainte-Marguerite.

Samozřejmě, že znalci Azurového pobřeží (ať už současní či budoucí) na počkání vyjmenují řadu míst, do nichž byste měli co nejdříve zavítat. Téměř stoprocentně v téhle azurové hitparádě bude Cannes, Nice, Antibes, Monaco, Saint-Tropez a další proslulá města na pobřeží. Se znalci samozřejmě souhlasím, ale vábení ostrova jednoduše nešlo odolat. Představa dobrodružství, romantiky a také úžasné přírody byla velmi silným magnetem…

 S ostrovem se ostatně můžete pozdravit už cestou na Azurové pobřeží – pár minut před přistáním na letiště Nice Côte d'Azur jednoduše mrknete (náhodou) z okénka a pod sebou máte Lérinské ostrovy (Îles de Lérins). Menší se jmenuje Saint-Honorat, větší Sainte-Marguerite.

Už z leteckého pohledu je tedy patrné, že „cíl ostrov“ neznamená v tomto případě několikahodinovou plavbu plnou nástrah a vlnobití, ale maximálně dojemné zamávání cestujícím, kteří odjezd nestihli a zůstali na břehu. Vzhledem k tomu, že loď z Cannes vyplouvá na ostrov každou hodinku (a po celý rok), je ovšem téměř jisté, že se s opozdilci na ostrově stejně potkáme. Plavba z Cannes sice trvá jenom patnáct minut, ale za tu chvilku se vám úplně promění svět -  z rušného společenského města se ocitnete v prostředí oplývajícím klidem, přírodními a historickými poklady. Pojďte se přesvědčit...

Ostrov je mimo jiné známý pověstí, která praví, že za zdmi pevnosti Fort Royal byl za vlády krále Ludvíka XIV. vězněn tajemný Muž se železnou maskou. O pověst se, jak známo, zasloužil Alexander Dumas st., který příběh zpracoval do poslední části své ságy o třech, vlastně čtyřech mušketýrech. Mám ráda příběhy a dobrodružné obzvlášť a tudíž o tvrzení, že na ostrově Sainte-Marguerite strávil tajuplný vězeň celých jedenáct let, vůbec nepochybuji. Ostatně vězení i cely jsem pečlivě prozkoumala. Podle příběhu byla natočena řada filmů, možná si vzpomenete třeba na verzi z roku 1998 s Leonardem DiCapriem. Pro milovníky historie ještě jeden detail: Obranné opevnění se rozhodl postavit v roce 1617 vévoda de Guise, aby ochránil Cannes. Španělům se sice podařilo v roce 1635 ostrov obsadit, ale už za dva roky Francouzi získali pevnost zpátky. Citadela byla přejmenována na Fort Royal a posílena podle technik markýze de Vaubana, jednoho z nejuznávanějších pevnostních stavitelů. Cestu k pevnosti dal v 17. století postavit kardinál Richelieu…

Prohlídka pevnosti, vězeňských cel (nástěnnými malbami atmosféru umocnil francouzský umělec Jean Le Gac), památník hugenotů, kteří tady byli vězněni… To jsou jenom střípky zážitků, které člověku připomenou, že by si čas od času měl oživit už poněkud zaprášené vědomosti z historie. Jak by se hodily v části věnované podmořským objevům (Musée du Masque de fer et du Fort Royal)… Prostory skrývají archeologické objevy, především z dob Římanů, které byly nalezené u pevnosti a na mořském dně, pozůstatky římského vraku z roku 1 před naším letopočtem a saracénského vraku z 10. století.

A když už jsem se dotkla králů, vévodů, markýzů, kardinálů, dovolte, abych ještě uvedla skutečnou královnu ostrova Sainte-Marguerite – přírodu.  Sotva vstoupíte na břeh, uchvátí vás vůně borovic a eukalyptů, které lákají k procházkám ve stínu. Z ostrova je nádherný výhled na horské masivy vnitrozemí, Mercantour a samozřejmě na canneský záliv. Nejlepší je vydat se po značených stezkách (to je taková objevná rada), které spolehlivě vedou ke všem těm botanickým a historickým klenotům. Například k vodní nádrží Batéguier s četnou ptačí společností, v níž nechybí ani rybáci obecní nebo rackové žlutonozí.

Existuje nespočet důvodů, proč île Sainte-Marguerite navštívit a určitě mezi ně patří i šance báječně si zaplavat v průzračné tyrkysové vodě. Kdo je vybavený maskou a šnorchlem, má unikátní příležitost zavítat do podmořského ekologického muzea (Écomusée sous-marin), které tvoří šest soch. Jde o unikátní projekt britského umělce Jasona deCaires Taylora, jeho monumentální díla leží v hloubce 3-5 metrů, ve vzdálenosti 84-132 metrů od břehu. Vstup je zdarma a oblast je chráněna - samozřejmý je zákaz kotvení lodí.

 Ostrov vůbec má svá pravidla, díky kterým si ovšem zachovává své kouzlo: jízdní kola, skútry, drony a podmořský rybolov nejsou na ostrově Sainte- Marguerite povoleny a aby se zdejší příroda co nejvíc ušetřila, nikde nenajdete odpadkové koše. Jednoduše si svůj odpad musíte odvézt pěkně zpátky na pevninu. A na závěr jedna dobrá zpráva pro čtyřnohé přátele: pejskové jsou na palubě lodí i na ostrově vítáni (na vodítku)!