Azurové cesty 1. – Lehce s francouzštinou

Tak jako někdo sní o tom, že si jednou vyšlápne po povrchu Měsíce (ba dokonce, že v této přívětivé krajině bude provozovat jogging), já snila o cestě na Côte d'Azur. Dokonce jsem se kvůli azurovému snu začala učit i francouzsky.

Vidina, že bych si mohla podebatovat s celebritami, milovníky jachet a vůbec luxusního života, kteří jsou na Azurovém pobřeží jako doma, byla velmi lákavá. Samozřejmě, že se taková představa po prvním kontaktu s francouzštinou rozplynula a já se smířila s realitou, že po několika měsících snažení sice ve francouzštině nebudu filozofovat, ale možná zvládnu zakoupit si jízdenku na vlak, objednat v restauraci nějakou delikatesu nebo si na pláži vypůjčit slunečník. Pomalu, pomaloučku se do mé konverzace dostávala i jiná slůvka než „oui“, „non“ nebo „merci“.

Anatole France, francouzský básník a prozaik, přirovnal francouzštinu k ženě, která je krásná, pyšná, hrdá, skromná, ušlechtilá… To zní sice pěkně poeticky, nicméně pravdou je, že tenhle půvabný jazyk básníků má lecjaká úskalí (výslovnost, slovesně časy…). Když už se ale do kontaktu s francouzštinou jednou dostanete, z vašeho života se jen tak nevytratí. Možná je to i tím, že v libozvučné francouzštině najdete nespočet slovních spojení, která vyvolávají příjemné představy. Například oblíbené „savoire vivre“ – umění žít. Řeklo by se, že v dnešní adrenalinové době už nebude tak docela a la mode, ale já bych se o jeho místo na výsluní se zase tak moc nebála. Pravda, znalci bontonu, zdvořilosti a elegance dneska příliš v přesile nejsou, ale „savoir vivre“ funguje pořád velmi spolehlivě – třeba na mém vysněném Azurovém pobřeží.

Côte d'Azur je vůbec taková pokladnice příjemných zážitků podbarvených slunečným počasím, azurovým mořem, skvělými gurmánskými zážitky, leskem světových celebrit. Ještě jsem tady nepotkala člověka, který by podobné příjemné momenty s chutí nevyhledával a nevyzkoušel si tak, co vlastně znamená „joie de vivre“ – radost ze života. Zdejšímu kouzlu doslova propadl také burgundský básník a spisovatel Stéphena Liégeard, který v roce 1887 vydal knihu s názvem „La Côte d'Azur“. Vůbec poprvé tak světu představil výraz, který dneska k této části pobřeží Středozemního moře neodmyslitelně patří. Kniha vyšla v roce v devatenáctém století, ale podivuhodná atmosféra Azurového pobřeží, ta se nezměnila ani ve století jednadvacátém… 

Píle ve studiu se určitě vyplatí a nejen v případě cestování po regionu Provence-Alpes-Côte d'azur. Třeba proto, že s francouzštinou si člověk může popovídat na celém světě a když je hodně společenský, tak až s 200 miliony lidí na pěti kontinentech. Může s lehkostí debatovat o gastronomii, módě, umění, sportu atd. atd. Může bez obav zamířit do diplomatických služeb, neboť jak známo, francouzština je mezinárodním diplomatickým jazykem. A co je důležité, neztratí se ani ve světě internetu, protože po angličtině a němčině je tady třetím nejpoužívanějším jazykem.

Možností, kterak si vychutnávat život s francouzštinou je zkrátka nespočet. Prozatím bych ale opustila případné diplomatické cíle zahrnující znalosti na úrovni C2 a zůstala trošku na zemi – v každém případě vzbudíte sympatie okolí, když uplatníte své znalosti, byť začátečnické. Samozřejmě, že si hotelovým personálem nebo v Office du tourisme  skvěle popovídáte i v angličtině, ale věřte, že s francouzštinou tady vždycky zazáříte víc. Bienvenue sur la Côte d'Azur!