Zlatý český muž!

Také si milé dámy, občas povzdechnete nad tím, jak jsou ti čeští muži neohrabaní, přízemní a bez smyslu pro romantiku? Výchova a životní styl nedávných let je skutečně něčím, co zanechalo na českých mužích neomylné stopy, ale s muži jiných národů to také není rozhodně jenom výhra.

Vzdycháme nad temperamentem Italů a jejich vášnivou láskou, uhranula nám něha a romantika Francouzů, fascinuje nás bezstarostnost Španělů, smysl pro zodpovědnost Němců nebo Švýcarů, toužíme po rovnoprávnosti v domácích pracích, jaké předvádějí Skandinávci…

Jenomže když přijde na lámání chleba, zjistíme, že italský temperament se projevuje také v tom negativním směru velmi silně, romantika Francouzů je nepoužitelná pro život, španělská nezodpovědnost a nedochvilnost nás irituje, Němci jsou studení čumáci a Švédi zakřiknutí podpantofláci.

S kým bych ale opravdu měla problém žít, jsou asi arabové. Nemám nic proti islámu, věřím, že jeho prvotní myšlenkou je život v míru a lásce, stejně jako to zamýšlela všechna (kulturní a běžná) náboženství a kázaly jejich svaté knihy. Ale arabská kultura je nám natolik vzdálená a mnohdy praktikovaná s tak velkým nepochopením mužské části těchto národů, že se mi příčí. Přečetla jsem spoustu knih na toto téma a vždy si říkám, že to byla poslední kniha, protože mne bolest tamějších žen trápí, ale přesto mne na jejich příbězích stále něco fascinuje.

Jsem vděčná za to, že můžu svobodně řídit auto, rozhodovat o mém vzdělání či koníčcích, že se můžu vdát, za koho chci a kdy chci, že se nemusím halit do hábitů, ale můžu se oblékat dle mého vkusu, nebo že není normální, aby mě (nejen) manžel mlátil a znásilňoval.

Ve stínu toho, co si musí vytrpět mnohé arabské ženy, se mi problémy s našimi českými muži zdají úsměvné. Co je jeho ironická poznámka o rozvařeném knedlíku proti tomu, když vám manžel nacpe do pusy kamení a donutí vás jej žvýkat, dokud si nevylomíte pár zubů, a to jen proto, že mu nechutnala rýže? Co je pokuta sto korun od vcelku milého policisty za to, že přecházíte na červenou, proti hlídkám v ulicích některých šaríou posedlých území, které zmlátí ženu do krve jen proto, že si dovolila vyjít bez mužského doprovodu ven? Co je náladový lékař, který vám trochu trošku pošlape vaši ješitnost nepříjemným chováním, proti porodu císařským řezem bez jakéhokoliv umrtvení, protože jako žena na anestezii nemáte právo?

Je těžké vyčítat tamním mužům jejich chování. Jak mohou mít úctu k ženám, když od svého narození přihlížejí jejich ponižování či týrání a připadá jim to přirozené? Přebírají jen zvyky z generace na generaci. Otázkou je, jak je možné, že v dnešní době něco takového může existovat? Vždyť i divoši někde na Papue, kteří ještě donedávna v klidu povečeřeli svého souseda, se takto ke svým ženám nechovají. Není zarážející, že to, co se běžně děje mnohým arabským ženám, není přípustné ani pro lidožrouty? Uvědomuji si, že zvěrstva na ženách se páchají všude, také v našich luzích a hájích, ale u nás to naštěstí není „legální“.

Ano, všude existují dobří lidé a i v těchto zemích existuje čistá, nepokrytá láska a muži, kteří se za svou ženu postaví a brání ji. V to pevně věřím už v zájmu těch žen, stejně jako věřím v laskavost islámu, který pokřivila lidská zloba, narušitelé zvenčí a špatně pochopené tradice. Věřím, že nejeden arabský muž je ve své podstatě hodný člověk, který by živé duši neublížil. Obdivuji sílu jejich vyznání, architekturu, chutná mi jejich jídlo, ale žít bych v takové společnosti nechtěla.

Miluji zkrátka české muže. Jejich rozházené ponožky, cynické poznámky, malý smysl pro romantiku, nadšení pro sledování televizních sportovních přenosů, poznámky o ženách za volantem, narážky a připomínky k ženskému pokolení.  Čeští muži jsou fajn. Protože čeští muži jsou vtipní, vzdělaní, sportovci, mají rádi svoje matky, ale nijak chorobně, dokážou být zodpovědní a postarat se o rodinu, nemají přehnané nároky, a když na to přijde, umí být i romantici. Ale hlavně nám dávají to, co ničím na světě nejde nahradit. Svobodu žít.

www.viktoriebeso.cz