Moderní žena to má ráda hodně tvrdě

V poslední době se často setkávám s články na téma žena a sado-maso sexuální praktiky. Prý to odstartoval fenomén jedné slavné zahraniční knihy. Dle ohlasů v mém okolí si nejsem jistá tím knižním fenoménem, ale to je vedlejší. Hlavní je, o čem ta kniha píše. Je o sexu. O hodně tvrdém sexu.

Bičíky, pouta, facky, krev, svazování do kozelce, bolavé bradavky speciální mučící místnosti, slovní ponižování, tresty za neposlušnost … Prostě rozkoše a slasti, které moderní žena vyžaduje, aby byla v posteli skutečně šťastná. Tento sex je údajně tak úžasný, že ve výše uvedené knize mu propadá i dosud neposkvrněná panna, která okamžitě podléhá mnohonásobným orgasmům.

Učinila jsem hrůzný poznatek. Nejsem moderní žena! A mé kamarádky také ne. Nebo se aspoň dosud žádná ke své modernizaci v ložnici nepřiznala. Jsem zatraceně staromódní. Miluju milování. Vášnivý sex ano, ale týrání rozhodně ne.

Netvrdím, že bychom měly být světice a něco tak nestoudného jako SM praktiku raději ani nezkoušet, to ne, myslím, že zkusit se má všechno (skoro), a pak se teprve člověk může svobodně rozhodnout. Osobně mě to však příliš neoslovilo. Svázaný a ponižovaný muž se mi jeví jako chudáček. Submisivní uzlíček z masa a kostí, který mi rozhodně nemůže nabídnout pocit vzrušení. Preferuji dominantní muže, je fajn, když je chlap chlapem. Opačný případ, ve kterém bych měla být mučená či ponižovaná já, se mi nezamlouvá o nic víc. Co je to za chlapa, který dokáže ubližovat ženě a ještě z toho má radost?

Nemám nic proti ostřejšímu nebo chlípnému slovu v tu správnou chvíli. Považuji za velmi sexy, když se muž umí ženy zmocnit, když se jí příliš nevyptává, jak co či ono chce a prostě jí to chlapácky udělá, silně a sebevědomě. Nevadí, ani když to na okamžik lehounce zabolí. Je fajn, když umí chlap chytit ženu pevně za zápěstí, plácnout přes zadek, hodit ji do postele, anebo ji chytit obratně pod krkem a lehounce přiškrtit, zatahat za vlasy, něžně kousnout do rtu, či servat oblečení. Ale! Nesmí to překročit určité hranice a musí být zachována harmonie, souhra, žena se musí cítit stále jako žena, vytoužená a hýčkaná, nikoliv jako lovná zvěř nebo laciná podnikatelka v erotickém průmyslu.  

Myslela jsem, že ženy nechtějí, aby je muž fackoval, že chtějí, aby je líbal. Nechtějí, aby je svazoval, chtějí, aby je hladil. Netouží po ranách bičem, ale chtějí být zasypané příjemnými dotyky. Nestojí o psychické týrání a urážky, chtějí slyšet lichotky a podléhat slůvkám svádění. Nepotřebují ze své kůže stírat krev, ale raději voňavý olej po smyslné masáži. Nezajímají je strašidelné místnosti plné podivných nástrojů, které jsou zde proto, aby dělaly bolest, ale chtějí obrovskou pohodlnou postel, ve které si mohou hrát celou noc. Ale prý ne. Moderní ženy teď v povzbuzení oním úchvatným románem berou sexshopy útokem a regály s mučícími nástroji zejí prázdnotou.

Opravdu bolest a ponižování vyžaduje tolik žen a jsou tím nadšeny? Skutečně se dnešním ženám líbí být trýzněny? Vážně tolik žen touží po fackách místo pohlazení, a po trestání za neposlušnost místo poděkování za dobrou večeři?

Tato módní vlna mne rozhodně nezasáhla. Razím heslo: Slastně a bezbolestně. A staromilsky…

www.viktoriebeso.cz