„Myška běžela přes koleje a vlak ji ujel kus ocasu, ohlédla se za ním a v tu chvíli jí ujel vlak hlavu. Poučení: Jen ženská je schopná ztratit hlavu kvůli ocasu.“ Tato dvousmyslná bajka je vtipem, který jsem kdysi někde četla, přesto je v ní asi kus pravdy.
My ženy jsme ve ztrácení hlavy kvůli „ocasu“ naprosto geniální. Pro muže dokážeme za sebou pálit mosty, měnit náboženské vyznání, stát se vegetariánkou nebo dokonce sportovat!. Muži se zásadně nepřizpůsobují (většina z nich). Vystupují stylem „tady jsem a ber mě takového nebo nech být“. Ale my ženy, když najdeme „toho pravého“ slézáme hory, i když jsme doposud neušly ani kilometr, měníme jehlové podpatky za přeskáče, přesto, že nesnášíme sníh, chodíme na koncerty Kabátů, i když jsme doteď poslouchaly Madonu, spíme ve stanu, přesto, že jsme kempování celý život nenáviděly, nebo pijeme pivo, které pro nás vždy bylo příliš hořké. Jsme v přizpůsobování totiž mistryněmi!
Ale co je nejhorší, umíme i zapomenout na kamarádky. Některé z nás žen jsou tolik posedlé novým mužem ve svém životě, že pro ně téměř přestává existovat cokoliv jiného. Přestanou s vámi chodit do kina, na kávu, na brusle, nebo holčičí víkendy, a vy je postupem času na základě jejich odmítání přestanete zvát. Pro bezhlavě zamilovanou ženu je prostě ze všeho nejdůležitější chlap.
Měly jsme do loňského roku také takovou kamarádku. Začala se s námi hodně bavit, cestovat a podnikat holčičí akce až po tom, co se rozešla s jedním svým milým. Protože žila několik let jen pro něj, najednou neměla co dělat, kam jít, s kým se zabavit. Přijaly jsme ji pod svá křídla a začaly ji mít rády. Když naše kamarádka potkala jiného milého, opět začala žít převážně pro něj, odmítala s námi chodit na pravidelné babince třeba proto, že ON měl ten den svátek. Byla tedy doma, připravila mu krásnou večeři, nevadilo jí vůbec, že milý strávil celý večer koukáním na fotbal a romantická večeře ho vůbec nezajímala (tak jako obvykle). Ona strávila večer koukáním na něj.
Pak přišel rozchod i s tímto mužem a rozhodla se s námi po třech letech vyrazit na holčičí dovolenou. Během cesty jsme zjistily, že nám skoro rok lhala. Třeba v tom, že dostala v práci nový služební telefon (byl od milence), že byla s kamarádkou v Barceloně, což jsme vyslechly včetně barvitého popisku nakupování (byla s milencem na Moravě), že se rozešla se svým posledním přítelem, protože na ni neměl čas a že nikoho jiného neměla (rozešla se kvůli tomuto utajovanému milenci). Chápeme, že ne vždy se chce člověk o všem intimním bavit, ale myslím, že je dostačující říct: „Něco se v mém životě děje a nechci o tom mluvit“. Nebo neříkat nic. Ale rozhodně by se kamarádkám nemělo lhát. Nebo je to snad v přátelství běžná praktika?!
Přesto všechno jsme vyrazily na již domluvenou dovolenou. Hned na druhý den nasedla na naší pláži na milencovu jachtu (náhodou prý jel na dovolenou na stejné místo, které nám vybrala k rekreaci ona) a odjela s ním na zbytek pobytu pryč. Spadla nám čelist a nevěřícně jsme zíraly, jak kamarádka mizí v dáli. Stavila se jen na svůj pokoj, aby si vyzvedla věci. Sbalila sebou i dárek pro jednu z nás, která na místě měla slavit narozeniny. No nic, dárek jsme koupily náhradní a „kamarádku“ od té doby již neviděly. Po návratu domů nám totiž napsala e-mail, ve kterém nás nazvala hloupými závistivými slepicemi, které nechápou, co je to pravá láska. A nemáme se divit tomu, že díky naší omezenosti a pipinkovosti s námi žádný chlap nevydrží (jsme všechny šťastně vdané či dlouhodobě zadané). Neměla sebemenší potřebu se omluvit, o to víc hýřila urážkami. Do dvou týdnů se s ní milenec rozešel, aby se vrátil ke své bývalé přítelkyni. Asi po měsíci ji potkal náš kamarád někde v baru, s novými kamarádkami „na lovu“. Co se s ní dál děje netušíme a nemáme zájem to zjišťovat.
A teď si jen tak říkáme: Díky bohu, že nevíme, co je to pravá láska a naše mnohaleté přátelství tak mohlo zůstat nedotčeno!
Holky neblbněte, muži do našich životů přichází a zase z nich odchází, ale pravé přátelství prostě zůstává. Nebo jste snad někdy viděly chlapa, který by se vykašlal na svoje kamarády? :)
www.viktoriebeso.cz
