Jarní detoxikace

Čas od času si tělo zaslouží důkladnou očistu, zejména na jaře. Po mnoha gastronomických orgiích a dietních hřešení jsem zajásala nad něčím, co se zdálo dosti zdravé i snesitelné. Žádná dieta, žádné jednostranné stravování, ale rozumný program s cílem očistit se, a vedlejším (žádoucím) účinkem zhubnout.

Mé nadšení neznalo mezí. Nepřipouštěla jsem si ani bolestivý fakt, že se musím na 28 dní vzdát veškerého alkoholu a cukru, protože vše vypadalo naprosto úžasně.

PRVNÍ DEN
K snídani mám strouhanou mrkev s jablkem, medem a skořicí, což mi moc neleze, ale už teď se cítím báječně a plná energie. Asi placebo efekt nebo halucinace z hladu.

Na oběd mám brokolici na česneku s tvarůžky. Je povolený pouze nízkotučný sýr a tvarůžky jsou snad nejnízkotučnější ze všech. První sousta do mě padají sama a dokonce mi to chutná! Jím pomalu, s pauzami, až nakonec jím skoro celé odpoledne. Jde to pořád pomaleji a hůř, chuť se mi zajídá.

Je mi divně. Nemám pocit energie, ani elánu.  Něco se mi kroutí v břiše. Je mi nevolno. A to je teprve první den! Večer mě čeká červená řepa! Brrr. Myslím na klobásu.

Doba večeře. Mám krizi. Bolí mě hlava a je mi zle. Asi se mi odlévají nezdravé látky z těla ven. Je mi dost šoufl. Při myšlence na červenou řepu k večeři vytáčím 155.

DRUHÝ DEN
Po včerejší zkušenosti volím menší množství oběda, tentokrát mám fazolové lusky s mozzarelou. Sice mi po tom není těžko, ale mám hlad! Stěny mého žaludku se bouří.

Metabolismus se dal do pohybu. Vůbec se necítím nabitá energií a silou, jak bylo slibováno. Jsem unavená, chce se mi spát. Absolventi detoxu v knize psali, že přestali myslet na sladké a nezdravé jídlo. Já nemyslím na nic jiného! Snažím se zapudit myšlenku na čokoládu nebo kus hovězího. To jsem opravdu takový exot, že to na mě nefunguje?

Po příchodu domů začínám vařit. Jak hluboko jsem klesla. Z nezávislé ženy se stala hospodyňka, která po večerech kuchtí jídlo na druhý den.  Salát z červené řepní není kupodivu takový hnus, ale tatarák s topinkou to také není.

TŘETÍ DEN
Kašlu na čistou vodu. Ano, vím, že dokáže z těla odplavit všechny toxické látky, ale mám pocit, že mám v žaludku žáby. Vařím si bylinkový čaj.

Začalo mě píchat v zádech. Nevím, jestli je to staroba, skřípnutý nerv nebo jen následek pročisťování zanesených trubek v ledvinách. Zajímá mne, kdy konečně dostanu chuť na všechny ty zdravé věci a přestanu myslet na sladkosti a uzeniny, jak píšou v knize.

Dušená mrkev se sýrem překvapila. Ne, že by to bylo něco, na co bych stála frontu, ale dá se to jíst.
K večeři si dávám zbytek včerejšího řepného salátu, a přestože stále myslím na steak, docela mi to chutná.

Zrada. Můj muž si smaží topinky a k televizi přináší brambůrky. Tyran. Avšak vidina těla krásnějšího a zdravějšího mne přesvědčila a odolávám.

ČTVRTÝ AŽ SEDMÝ DEN
Ráno v zrcadle s radostí kvituji, že má madla lásky pomalu mizí a z pneumatického tvaru se začíná stávat ladná křivka ženského boku, což mne motivuje a podporuje v dalším úsilí.
 
Metabolismus funguje perfektně. Z kabinky WC téměř vylétávám, jako paní po schodech v reklamě na projímadlo (a viděli jste někdy, jak lehkým krokem běží právě vyprázdněný psík?), pocit nafouknutého břicha je pryč.

Přestávám mít hlad, maso mi přesto chybí. Jedu v módu mrkev s jablkem k snídani, večeře a obědy fungují na bázi, řepa, cuketa, brokolice, fazolové lusky. Mám absťák po cukru.

OSMÝ DEN
S novým týdnem přichází změna. K snídani bílý jogurt a k obědu bezvaječné těstoviny s kedlubnem. Ještě nikdy jsem si takhle nevychutnala obyčejné nudle!  K večeři mám vegetariánský boršč. Mám absťák po mase.

DEVÁTÝ DEN
Čerstvé ovoce k snídani. Buďte blahořečeny žluťounké banánky a jedovatě zelená kiwíčka! K obědu obligátní brokolice. Chce se mi zvracet. K večeři „rychlá“ hrachová polévka. Přemýšlím, co konkrétně se za tou rychlostí skrývá. Pro jistotu se držím poblíž toalety.

DESÁTÝ AŽ TŘINÁCTÝ DEN
Ovoce, jogurty, těstoviny, mrkev, řepa. Řepa, řepa a zase řepa. Autorka detoxikační diety má pravděpodobně farmu na pěstování této plodiny.

ČTRNÁCTÝ DEN
Mám chuť vztyčit vlajku na hradě. Dnes přichází první maso. No maso... Kuře s celerem. Ten nenávidím. Jeho „vůně“ mi způsobuje kopřivku, dnes ho však beru na milost a přežívám to. Hlavně, že mám maso.

PATNÁCTÝ AŽ SEDMNÁCTÝ DEN
Řepná odysea pokračuje. Čůrám rudě, a jestli to takhle bude pokračovat, brzy získá podobný odstín i moje kůže. Začínám se kamarádit s celerem. Hranolky z této zeleniny nejsou tak odporné, jak jsem čekala.  Změnou v jídelníčku jsou jáhly. Vidím je prvně v životě a nejspíš i naposledy. Moc dobrý první dojem nezanechaly.

OSMNÁCTÝ DEN
Spokojeně registruji dvě kila dole. Není nad fungující metabolismus! Kila vyhání dobré vy…kakání. Červenou řepu dnes doprovází tuňák z konzervy. Nevím, zda se mu tato společnost líbí, ale mě je rozhodně sympatičtější on, než ona.

DEVATENÁCTÝ DEN
Pohankové vločky zalité sojovým mlékem. Co to sakra má být? Loknu si zkušebně „mléka“ rovnou z krabice. Něco trpkého, škrobovitého s oříškovou příchutí se mi rozlévá po jazyku. V misce zkoumám pohankové vločky. Od ovesných se moc neliší. Míchám tedy tuto kombinaci a s prosbou „vejdi a neuškoď“ soukám do sebe. K obědu připlouvá treska na másle. Nemohu uvěřit svému štěstí. Rozplývám se blahem.

DVACÁTÝ AŽ DVAADVACÁTÝ DEN
Mé utrpení se již pomalu blíží ke konci. Přivykám stravě, už mi nevadí, přestávám mít chuť na sladké, nemám hlad. Ale chybí mi alkohol. Mám příšernou chuť se opít. Přemíra zdravé krmě není očividně nic pro mě.

TŘIADVACÁTÝ AŽ SEDMADVACÁTÝ DEN
Pokrmy se vesměs opakují ze třetího týdne. Jáhly fakt nedávám. Zbaběle je nahrazuji strouhanou mrkví s jablkem. Ano tou, kterou jsem první den tolik opovrhovala. Stále mi chybí alkohol. S červenou řepou už jsem kámoška, uvažuji, že si založím farmu.

POSLEDNÍ DEN
Skládám si poklonu. Celých 28 dní jsem neměla ani špetku cukru, ani kapičku alkoholu a ani kousíček jiného, než kuřecího či rybího masa. Přežila jsem a je mi kupodivu dobře. Celulitida je skoro pryč (když si nemačkám kůži), Váha ukazuje o čtyři krásná kila méně a já se cítím dobře. Žádné nafouknuté břicho, mám dostatek energie, pozitivní mysl.

Jenomže… Žijeme přeci jen jednou (aspoň v té formě, ve které jsme se narodili v tomto životě), není škoda zapomenout na všechny ty klobásky, šunčičky, zmrzlinky, čokoládky, hranolky, dortíky a taky vína, karibské rumy či další dokonalé chuťové zážitky?

PS: Co tak si zajít na pizzu? ;)

www.viktoriebeso.cz