V říši zla a lží je pravda považována za zradu. Vyjádřit se v komunistické totalitě o Leninovi pravdivě a kriticky, znamenalo „zradit socialismus“. V době stalinismu se za to dokonce platilo i životem...
Vždy jsem měl problémy, když mi někdo zadával nějaká témata.
V základní škole v Prate 1, Masná 13, jsme měli učitele kreslení, profesora Františka Šampalíka. Původně působil na jakési střední škole, ale tam obtěžoval studentky a tak ho přeložili do Masné 13. Podle jaké logiky se tak stalo, nikdo netušil. Snad proto, aby se malíř vyřádil na nezletilých holčičkách...
Jednoho dne jsme měli kreslit, podle Šampalíkovy předlohy, motiv „Krávy na pastvě“. Vůbec se mi to nedařilo a tak jsem nakreslil prázdný chlév a pod to jsem napsal „Krávy jsou na pastvě “.
Učitel se nepříčetně rozzuřil a postavil mě, pro zbytek vyučování do kouta.
Podobný problém jsem měl s učitelkou češtiny a literatury, Marií Ječnou. Směla učit v Masné 13, děti pouze do páté třídy. Důvod byl prozaický: Prý měla sklony k pedofilii a zvala si hochy z vyšších tříd, kteří nezvládali látku, k sobě domu na „doučování“ Hoši se sice vraceli domů silně unaveni a s kruhama pod očima, ale k Ječné chodili rádi, byli nesmírně diskrétní a tak se nikdy nic neprovalilo...Zůstalo pouze u podezření!
Marii Ječnou jednoduše přeřadili do nižších tříd – a bylo po „doučování“.
Podofilní učitelka se zaměřovala na Boženu Němcovou a její román „Babička“. Jednoho dne nám zadala domácí úlohu na téma „Návštěva u babičky“. Chvíli jsem si s tím lámal hlavu, ale nic kloudného mě nenapadalo a tak jsem napsal „Babička nebyla doma.“
Rozčílená pedofilka mě odvláčela do sborovny, kde mi s úchylkářem Šampalíkem vyhrožovali: „Ty nejseš normální, co? Ještě jednou něco takového a půjdeš do polepšovny!“
Když jsem dodělal základní školu, chtěl ze mne mít můj otec, sám výtvarník, akademického malíře a proto mě poslal k předzkoužkám na Uměleckou průmyslovku v Praze. Měl tam známého malířského pedagoga Jiřího Izáka.
Pedagog byl alkoholik. Chvíli něco blábolil a potom nám rozdal fotografie s Leninem v různých pozicích a situacích. Měli jsme stvořit uhlem skicu „Lenin v Praze“.
Namaloval jsem moskevský Kreml a postel ve které byl Stalin a vedle něho ležící Leninova žena Naděžda Krupskaja. Pod to jsem připsal „Lenin je v Praze!“.
Přopojil jsem rovněž lyrickou báseň, ačkoli to ode mne nikdo nežádal.
Lenin v Praze
Kdo se to potácí na rohu ulice?
Maličká postava, placatá čepice.
Kdo to tam naříká, kdo to tam zvrací?
Soudruzi, to Lenin se ze schůze vrací!
Když mého otce po třech týdnech propustili z vyšetřovací vazby, domluvili jsme se na tom, že se půjdu radši učit kuchařem.
