V učebnicích dějepisu by jste to marně hledali. Sex je často v dějinách utajován. V nejlepším případě podceňován. Světoznámí autor "Zvonokos", francouzský literát Gabriel Chevallier, kdysi prohlásil: "V celém lidském snažení jde pouze o dvě věci - o peníze a o mrdání. Ten zbytek je sebeklam. Je hrozné, když člověk nemá ani jedno, ani druhé. Potom mu nezbývá nic jiného než lhát a chodit krást." Před ním byl francouzský kardinal Richelieu ještě daleko konkrétnější. Prý prohlásil "Cherchez la femme." (Za vším hledej ženu). Jde o výrok cenzurovaný katolickou církví. Legendární kardinal totiž ve skutečnosti řekl: "La conne est le souverain absolu d'un pays!" (Kunda vládne světu!).
Barokní zámek v Táboře-Měšicích je přístupný veřejnosti. Prohlídky probíhají pod heslem "Život, bydlení a práce na zámku - Pohled do zákulisí vlastnictví historické památky dnes". Turisté zde mohou zhlédnout mobiliář z různých dějinných epoch. Nábytek patřil navíc známým, více či méně populárním osobnostem naších dějin. Jednou z nich byl Aristide Briand (1862-1932). Briand byl francouzským předsedou vlády a ministrem zahraničí. V roce 1926 obdržel dokonce Nobelovu cenu míru. V době I. světové války se zasazoval o vznik československé republiky a byl přítelem Dr. Edvarda Beneše, tak jako údajně důvěrným přítelem jeho ženy Hany.
V létě 1930 si pozval do Paříže Ing. Jana Bervidu (1893 - 1962). Tento rodák z Radkova u Tábora byl v letech 1929 - 1938 ministrem čs. civilního letectví. Kontakt s Briandem mu naaranžoval jeho dobrý přítel, vynikající čs. diplomat Hugo Vavrečka (dědeček Václava Havla) . Při příležitosti pařížské návštěvy byl Bervida vyznamenán čestným uznáním francouzské vlády za vynikající spolupráci mezi leteckými společnostmi ČSA a Air France.
Briand pozval Bervidu na své letovisko nedaleko Paříže, kde mu důvěrně sdělil: "Rozvědka naší vojenské mise v Praze mi nahlásila, že jste milencem paní Hany Benešové, je to tak?"
"Oui, monsieur. C'est vrai." Přiznal se šéf československého letectva bez zapírání.
"Můj přítel Edvard Beneš v tom nevidí žádnou překážku. Alespoň to tak hodnotí naše výzvědná služba. Je pouze nutné utajovat onen fakt před prezidentem Masarykem. Neměl by pro věc pochopení." Poté mu ukázal svou ložnici: "Zde je moje secesní ložnice z roku 1904. Také já jsem se v ní blíže seznámil s Madame Benešovou, drahý příteli. Naposled v roce 1919. Nechci přehánět a žádám Vás o obsolutní diskrétnost. Musím přesto důvěrně říci - lid Československa může vděčit za svou republiku paní Haně a této mé ložnici."
Hledíc do tváře dojatého ministra civilního letectví, pokračoval: "Drahý příteli věnuji Vám tuto mou ložnici jako důkaz diskrétního přátelství mezi Francii a Československem. Nechť toto přátelství mohutní a sílí i ve vládním baru 'Boccaccio' ve vaší překrásné Praze, kde se Vy pravidelně setkáváte s paní Haničkou (la petite fleur Madame Hana).
A tak se vzácný nábytek, kterému vděčí ČSR let 1918 - 1938 za svou existenci, dostal do služebního bytu Jana Bervidy v Praze-Dejvicích.
Dnes je možné spatřit Briandovu ložnici z roku 1904 na barokním zámku v Táboře-Měšicích. Ložnice je kompletní a skládá se ze dvou postelí, dvou nočních stolků, šatníku a prádelníku. Francouzská secese nepoužívala v ložnicích žádné stoly a žádné židle. Ostatně, ve které z obou postelí začala vznikat, za přispění Aristida Brianda a Hany Benešové, Československá republika, nelze již v dnešní době zjistit.
V době války prý měla první dáma republiky také krátký poměr s Anthony Edenem, ministrem zahraničí Velké Británie. Jeho lordstvo se tehdá nacházelo v rozvodovém řízení. Každopádně presidentova cesta lodí z Liverpoolu do USA se konala pouze ve třech: President Beneše, Hana Benešová a Anthony Eden. Existuje o tom dokonce fotodokumentace. Bylo zakázáno jí zveřejňovat. Do poměru Eden - Benešová údajně musel prý zasáhnout dokonce sám král: Dáma je cizinka, není šlechtičnou a tím je jeho lordstvu nepřiměřenou společnicí. To, že je vdaná a ženou presidenta, patrně vůbec nevadilo, protože o tom nepadlo ani slovo. V každém případě se Anthony Eden vehementně zasazoval o znovu obnovení ČSR.
Těžko budete hledat tak závažné kauzality v učebnicových osnovách dějepisu pro žáky a studenty naších škol. Když jsem ještě v roce 1967 studoval práva na KU v Praze, vznesl jsem dotaz k našemu učiteli ústavního práva, profesoru Rattingerovi: "Soudruhu profesore, podle mého prastrýce Ing. Jana Bervidy se postarala paní Hana Benešová o vznik ČSR dvakrát. Jednou po I. světové válce pohlavním poměrem s Briandem a podruhé v roce 1945, pohlavním poměrem s Edenem. Dalo by se něco podobného říci o soudružce Martě Gottwaldové a vzniku socialismu v naší zemi?"
"Naprosto jistě!", odpověděl universitní profesor Bedřich Rattinger bez váhání, "Za války v SSSR, kde pobývala s Klementem Gottwaldem, pravidelně souložila s Berijou a Molotovem."
