Rychtář Bervida

Můj předek, Jan Bervida (1762 - 1829), byl rychtářem na tvrzi Bálkova Lhota u Tábora. Zde je krátký úsek z jeho života. Myslím si, že trochu beletrie v žádném případě neuškodí.

Legendární rychtář, Jan Bervida (1762 - 1829), z Balkovy Lhoty u Tábora slul přezdívkou „Jan Spravedlivý“ a řídil se heslem: „Když už s někým nemůžeš vyjít, tak s ním alespoň vyběhni!“

   Vyprávělo se o něm široko daleko, že má nadpřirozené telepatické a hypnotizérské schopnosti.

  Když mu totiž bylo dvacet let, seděl s Tomášem Balkem na tvrzi a popíjeli medovinu.

  Mladík náhle uchopil na dubovém stole dřevěnou lžíci a namířil jí proti světlu otevřeného okna, přičemž oslovil Balka: „Vsaď se se mnou o dvě krávy, že se do pěti let ožením s dcerou šafáře Václava Mráčka z Výrce. Svadba se bude konat v Táboře a za svědka mi půjde dokonce kardinál, hrabě Migazzi z chotovinského zámku.“

   Balek pojal podezření, že se Bervida zbláznil.

   Dceru šafáře Mráčka mladík doposud vůbec neznal, a i kdyby, tak sedlákovi přece nepůjde za svědka vídeňský kardinál!  Získat dvě krávy se Balkovi zdálo snadnou záležitostí a tak si plácli.

   Z dcerou výreckého šafáře, Barborou Mráčkovou, se jasnovidec a hypnotizér seznámil po letech, tedy přesně v roce 1786. Potkal jí náhodou na výročním trhu v Táboře. Na jeho dotaz proč se rovněž otec nezúčastnil trhu, odpověděla Barbora: “Někdo mu včera na statku ukradl husu. Znechutilo ho to tak, že zůstal na Výrci.“

   Bervida kývl hlavou, řka: “Barboro, máš u sebe dřevěnou lžíci? Puč mi jí na chvilku!“

   Dívka poněkud v rozpacích, podala příchozímu žádaný předmět, nevědouc, co to má znamenat. Muž se otočil ke slunci, přiložil si lžíci k levému oku a pomalu jí odtahoval od hlavy až do vzdálenosti asi půl metrů. Zamhouřil pravé oko a soustředěně se díval tímto směrem. Po chvilce vrátil předmět dívce nazpět: “Vyřiď tvému otci, že husu mu ukradl Nousek z Radkova. Zakopal jí za stodolou nedaleko hrušky. Za trest mu strom dvě léta neponese ovoce.“

   Předpověď se stala přesnou doslova a do písmene.

   V roce 1787 si nechal Kašpar hrabě Migazzi dovézt kočárem Jana Bervidu do zámku v Chotovinách, aby mu pomohl vyřešit svízelný problém.

   Kardinál láteřil: „Komorník mi ukradl truhlu se zlatem a drahokamy. Zabarikádoval se v prvním patře zámku a nehodlá jí vydat. Mohl bych zavolat vojáky, aby komnatu šturmovali, ale nechci mít skandál. Prý máte nadpřirozené schopnosti, vyřešit to jinak.“

 Bervida neváhal ani minutu: „Jestli si Vaše kardinálská Výsost přeje, vyskočí za okamžik komorník i s truhlou z prvního patra zámku. To není pro mne vůbec žádný problém!“

   Hrabě Migazzi zakýval rezignovaně hlavou.

   Přivolaný zachránce vytáhl z kapsy dřevěnou lžíci, namířil jí proti komnatě, kde se nalézal pachatel a hluboce se soustředil. Nedělo se však vůbec nic: „Vaše Výsosti jsou si jist, že tam ten komorník opravdu je?“

   Kardinálova odpověď byla jednoznačná: „Naprosto. Ještě v okamžiku, když jste přijížděl kočárem, vystrkoval na nás z tohoto okna holý zadek!“

   Bervida pokračoval ve svém úsilí dál a zdálo se, že vše bude marné, když tu se rozlétlo okno a v něm se objevila komorníkova hlava. Pachatel vyhodil truhlu ven a hulákal na kardinála: „Tady máte tu truhlu, Vy přiblblej pánbíčkáři! A vyřiďte tomu šarlatánovi Bervidovi, ať se vrátí na tvrz v Balkově Lhotě, že z žádnýho okna skákat nebudu!“

 Poté si přiložil bambitku k uchu a stiskl spoušť. Ozvala se rána a koule prolétla komorníkovou hlavou...Jasnovidec byl šokován a začal se omlouvat: „Tak jsem to nemyslel. Nedovedu si Výsosti  vysvětlit jak se to mohlo stát!“

   Migazzi ho však vůbec neposlouchal a žasl, tvrdíc, že ještě nikdy nic takového neviděl.

  Na dotaz jak se může zachránci svého majetku odvděčit, dostal odpověď: „ Výsosti, leta páně 14. října se žením v táborském kostele s Barborou Mráčkovou z Výrce. Byl bych Vaší kardinálské Výsosti nesmírně vděčen, kdyby přišli za svědka.“

   Hrabě Migazzi nejenže přišel za svědka, nýbrž navíc Bervidu jmenoval rychtářem v obcích Balkova Lhota, Radkov a Paseka.

   Jeden den po svadbě, dne 15.10. 1787, vedl smutný Tomáš Balek na Bervidovský statek dvě statné krávy, nechápajíc, jak se to mohlo všechno stát.