Prezident Klaus opět propadl aneb Praha-Ruzyně

   Václav Havel byl nejlepším prezidentem, kterého kdy Česko, tak jako Československo mělo. O tom snad nepochybuje žádný rozumný obyvatel této zeměkoule. Jeho občanská odvaha, moudrost, světový rozhled a literární genialita doposud nebyly žádným státníkem v dějinách naší země překonány. Tyto schopnosti nevyvolávají pouze obdiv a uznání, nýbrž u některých průměrných homo sapiens často i zášť a závist.

Po letištích John F. Kennedy International Airport (New York 1963) a Charles de Gaulle Airport (Paříž 1974) přibylo další: Václav Havel Airport (Praha 2012)...

   Závist má mnoho tváří. Když už není možno si při projevu oblíbeného a světově uznávaného prezidenta republiky číst demonstrativně noviny (arogance nejvyššího kalibru), je možné se alespoň nezúčastnit při otvírání letiště na jeho jméno „Václav Havel Airport“ (závist nejvyššího kalibru). Snad si naše hlava státu ani neuvědomuje, že se opět před světovou veřejností naprosto diskvalifikovala. Je to sice kuriosní, ale Václav Klaus má strach i před nebožtíkem.

   Hlava státu nebyla schopna ani vznést nějakou přijatelnou, i když fiktivní, omluvu. Proslechlo se pouze, že prý má „nabitý program“. Co měl ovšem na programu tak důležitého se veřejnost doposud nedozvěděla. Faktem přesto zůstává, Václav Klaus si přes „údajně nabitý program“ den před tím dost času našel, aby mohl navštívit nový muzikal s Lucií Bílou. Nevím zda-li si president vůbec uvědomuje jaký dopad mají takováto faux pas na psychiku národa. Není přeci problémem, aby jeho mluvčí předstoupil před novináře a vymyslel si neexistující nemoc: „Pan prezident se omlouvá, nemůže se dostavit. Leží v horečkách a nemůže chodit!“ V tomto případě by se jednalo o přijatelnou a omluvitelnou lež. On však  neprohlásil nic, co by mohl národ uznat jako „stravitelnou“ příčinu jeho absence při otevírání „Václav Havel Airport“.  Po „čtení novin“ a odcizování plnících per, lze nyní přičíst ke „geniálním činům“ našeho prezidenta i neomluvitelné „záškoláctví“.

   V oblasti publicistiky platím jako notorický kritik Václava Klause. Děje se tak neprávem. Já jej nekritizuji, abych nějakým způsobem vytvářel mezi ním a mnou permanentní nepřátelství. Od této hypotéze jsem na míle vzdálen. Jsem politologem a upozorňuji pouze na nedostatky jeho charakteru, které jsou naprosto nepřípustné pro roli presidenta státu. Já nekritizuji, nýbrž konstatuji. Jeho naprosto infantilní přestupky nemůže žádný angažovaný politolog nebo sociolog ani zamlčovat, ani ignorovat. Jeho funkce bude ukončena v příštím roce 2013 a nastoupí nově zvolený prezident. Ten bude (na rozdíl od něho), opravdu zvolen národem. Sleduji-li kandidáty na úřad nového prezidenta, dovolím si futuristicky tvrdit, že všichni nemají předpoklady, proto, aby dostihli Václava Havla, ale zase naopak, všichni mají podstatně lepší předpoklady proto, aby mohli reprezentovat prezidentský úřad podstatně lépe než  Václav Klaus.

   Podívejme se nyní na profil současného prezidenta, který mu nedovoluje jít ve šlépějích Václava Havla:

   Na rozdíl od svého předchůdce, není Klaus osvícenecký literát, ani etický humanista, nýbrž pragmatický oportunista se silnými sklony k narcismu. Jeho maloměšťácký egoismus mu zabraňuje, aby si vytvořil emoční kontakt k národu. Havlovy „Hovory z Lán“ není Klaus schopen realizovat, neboť mu k tomu chybí motivace. Na rozdíl od Havlových autorátů, určeným širokým vrstvám obyvatelstva zde i v zahraničí, má čtenář při čtení Klausových publikací ten dojem, jakoby autor vedl jakousi samomluvu sám se sebou. Jeho monology nejsou prakticky určeny nikomu a ničemu. Zabývají se pseudoproblémy. Ti však existují pouze v představách autora, takže se ve skutečnosti jedná o fiktivní imaginaci.

   Na rozdíl od svého předchůdce, postoje Václava Klause mají negativní dopad na psychiku národa. Vláda se na jeho prognózy nemůže spolehnout, neboť často něco jiného říká a posléze něco jiného dělá. V době vládní, ale i společenské krize nemá recept. Místo, aby zachovával Havlovu prezidentskou neutralitu, plete se do vládních rozhodnutí Nečasovy vlády, blokuje jejich realizaci a tím vyvolává psychózu neřiditelnosti českého státu. Je to asi tak, jako byste jeli někam autem a váš spolujezdec s cílem souhlasil. Během cesty by vám však náhle začal žvanit do řízení, chytal se volantu a na dálnici by se soustavně pokoušel někam zatáčet…

   Vady Klausova charakteru jsou transparentní. Založil sice ODS, byl dlouhý čas ve vedení této strany a formoval její politický pragmatismus. Náhle se proti ODS obrátil a permanentně ohrožuje to, co tam sám vytvořil: stabilní a prosperující konzervatismus. Zdá se, jakoby zradil sám sebe. Staví se na stranu levicových tendencí, patrně si přeje pád Nečasovy vlády – tedy vlády ODS. Vyzývá obyvatelstvo, aby volilo do úřadu prezidenta republiky bývalého předsedu ČSSD, a tím přímo poukazuje na nekompetentnost kandidáta z řad ODS. Takovýchto zaujatostí, předsudků a nežádoucích manipulací by se žádný prezident demokratického státu dopouštět neměl. Jeho „poradci“ patrně nejsou poradci, nýbrž souhlasní kývalové. Jinak by ho přeci měli před jeho faux pas chránit a navrhovat alternativní postoje.

   Prezidentská neutralita je fakticky předpokladem pro výkon prezidentského úřadu vůbec (viz Václav Havel). Kdo danou vlastností nevládne, mohl by této zemi a národu způsobit nedozírné škody a nemá ad hoc na Hradě co pohledávat. To je nutné si uvědomit při volbě našeho příštího prezidenta, abych opět v budoucnu nebyli tam, kde jsme dnes.   

(Tuto reportáž věnuji paní Dagmar Havlové za její upřímnou snahu pokračovat v odkazu Václava Havla).