Poloprezidentský stát aneb Republika Milošova Zemánie

   Prezident Miloš Zeman není osobností, která by sloužila národu, nýbrž subjekt toužící vládnout a prosazovat své soukromé představy. Ústava vymezuje sice prezidentova práva, ale problém alkoholizmu neřeší. Řídit motorové vozidlo v opilosti je protizákonné, avšak řízení státu v opilosti žádný zákon nezakazuje. Pakliže hlava státu opravdu trpí „virózou“ (je jich mnoho druhů), tak by se mohlo jednat o vážné onemocnění, dokonce znemožňující výkon úřad prezidenta.

"Vzhůru na novináře!" Kdo nejde se Zemanem, jde proti němu! Proto podle prezidenta: dobrý novinář je mrtvý novinář. Nejen to. Bude nutné nasadit taková opatření, aby nový novináři vůbec nemohli vznikat...

   Otázkou rovněž zůstává, zdali rozhodnutí, jenž hlava státu učinila v opilosti nebo následkem „virózy“ jsou vůbec svéprávná.

   Karel Schwarzenberg sdělil rakouskému tisku, že postup výkonu moci Miloše Zemana připomíná jednání Hitlera 1933 v Německu nebo Gottwalda 1948 v Československu. Ostatní evropská média se toho chopila a tak po krádeži propisovací tužky v Chile (Václav Klaus) máme na krku další mezinárodní ostudu.

    Přesto Schwarzenbergův citát je nutné objasnit a doplnit: Hitler ani Gottwald ústavu neporušili, nýbrž jí pouze zneužili. Hitler ve prospěch nacizmu. Gottwald ve prospěch komunizmu a Zeman ve svůj vlastní prospěch.

   Nynější prezident svým jednáním zakládá poloprezidentskou republiku, přičemž své kroky zdůvodňuje tím, že v přímých volbách získal většinu hlasů voličů. To ovšem není legitimní mandát vytvářet poloprezidentský stát, tedy jakýsi druh „Republika Milošova Zemánie“.  Ostatně, ústava (čl. 62, odst. a) zcela jasně říká: „Prezident republiky… jmenuje a odvolává předsedu a další členy vlády a přijímá jejich demisi, odvolává vládu a přijímá její demisi.“

    Prezident ve smyslu citovaného ústavního článku sice členy vlády „jmenuje“, ale vládu jako takovou nesestavuje. To znamená, vládu sestaví parlament (většinou poslanců) a předloží jí prezidentovi ke schválení a on poté členy vlády pouze jmenuje. Má de facto svým podpisem a jmenováním, legalizovat to, co mu parlament „nařídil“, nikoli vytvářet jakýsi druh své vlastní pololegální samoaktivity. Pakliže hlava státu uvedenou technologii nechápe, jde patrně o následky požívání vysoce procentních lihovin nebo působení „virózy“.

    Vláda sestavená prezidentem není tím pádem vládou ve smyslu čl. 62, odst. a. Deduktivně tím od samého počátku ztrácí legitimitu, neboť se jedná o protiústavní organ vytvořený jakýmsi „pučem“ (Republika Milošova Zemánie), který opravdu připomíná Německo 1933 nebo ČSR 1948, i když v podstatně jiných dimenzích: Zeman zatím nezakázal fungování opozičních politických stran!

     Trnem v oku je mu pouze svoboda tisku.

    Již několikrát i v zahraničí se nechal takto slyšet: „Novináři jsou největšími nepřáteli lidstva!“ Tímto výrokem vyděsil i ministra zahraničí SRN Guida Westerwelleho, neboť prezidentův výrok mu připomněl Hitlerův postoj k židovské otázce: „Židé jsou největšími nepřáteli lidstva!“

  Zdali Zeman hodlá stavět koncentrační tábory a plynové komory na hromadné vyhlazování novinářů (tzv. „konečné řešení novinářské otázky“), to se zatím s přesnou jistotou nedá říci, avšak v Republice Milošova Zemánie je nutné být zatraceně na pozoru…

    Nejdříve se patrně začne se zabavováním novinářského majetku ve smyslu „znárodňování“. Novinář je jednoznačně Zemanův „třídní nepřítel“ a proto je nutné mu všechno“znárodnit“ a to od rodinného domku, vlastního bytu až po propisovací tužku, pakliže tato již mezitím neskončila v kapse prezidenta Václava Klause.

    Ideologické zdůvodnění: „Novinářův majetek byl získán ilegální cestou, neboť pochází z vydírání pracujících tříd tím, že autor negativně hodnotil Miloše Zemana“. S takovouto naprosto duševně zvrácenou formulací by prezident neměl mít problémy, protože v roce 1968 sám členem KSČ byl.

     Jednoduše, během jakéhosi druhu „křišťálové noci“, vydá Rusnokova vláda (samozřejmě na rozkaz Zemana), příkaz k zapalování redakcí a surovému mlácení novinářů. Zemanovy revoluční dělnické milice vtrhnou do redakcí i nakladatelství s úmyslem „znárodnit“ veškeré počítače, psací stroje, propisovací tužky (pakliže tam po návštěvě Václava Klause ještě nějaké zbyly) a na místě roztrhají poznámkové bloky. Pak se objekty zapálí a nechají vyhořet do základů… Rusnok vydá nařízení vlády: Pakliže si někdo koupí plnicí pero, propisku, tužku, pastelku, štěteček atd., musí předem podepsat prohlášení, že tyto předměty „nezneužije“ k pomluvám proti Miloši Zemanovi a k rozvracení společenského řádu poloprezidentského státu Republika Milošova Zemánie…

   Hitlerův „Mein Kampf“ a „Drang nach Osten“ shrne prezident do jednoho volumenu: „Můj boj a tažení proti redakcím“. Místo nacistického výkřiku „Německo je konečně osvobozeno od Židů!“, nastane výkřik: „Republika je konečně osvobozena od novinářů!“

   Takovýto postup prezidenta česká ústava nikterak nezakazuje. Naopak ho k tomu článkem 54, odst. 3 (Prezident republiky není z výkonu své funkce odpovědný), doslova navádí a ještě navíc mu nabízí toto – článek 63, odst 2: „Prezidentovi republiky přísluší vykonávat i pravomoci, které nejsou výslovně v ústavním zákoně uvedeny…“.

    Vrcholem všeho je, že mu za to za všechno slibuje i dokonce absolutní beztrestnost. K tomu – článek 65, odst. 1: „Prezidenta republiky nelze po dobu výkonu jeho funkce zadržet, trestně stíhat ani stíhat pro přestupek nebo jiný správní delikt.“ 

   Nepřipadá vám to někdy, že se nacházíme na palubě „lodi bláznů“?

   Abych to upřesnil: „Loď bláznů“ je alegorický pojem vycházející ze stejnojmenné satirické básně Sebastiana Branta (1494). Spirit oné alegorie spočívá v tom, že na oné lodi jsou cestující překypující omezeností, lehkovážností, nepříčetností a kteří se vůbec nestarají o to, kam ona loď vlastně míří…