V dějinách lidstva dochází někdy k roztomilým omylům. Ale proč ne, když to slouží míru a konstruktivní spolupráci? Češi a Němci, společným úsilím v míru, dokázali velkolepá díla. Proč ne i v budoucnu?
Jednoho krásného dne se na prohlídku mého barokního zámku v Táboře-Měšicích dostavila skupina studentů z Mnichovské univerzity. Jejich vedoucí na mne vytáhl českou stokorunovou bankovku řka: „Pane kolego, mohl byste mi vysvětlit, podle jaké logiky je na české stokoruně německý císař?“
Moje odpověď ho poněkud zarazila: „Pane profesore, nejenže je na české stokoruně podobizna německého císaře, ale při lidovém plebiscitu zvítězil německý císař jako nejpopulárnější Čech v dějinách našeho národa...“
Bavorák se musel podržet renezanční stěny zámku, aby neupadl: „Pane kolego, vždyť on česky vůbec neuměl...“ Dovolil jsem si ho přerušit: „Pane profesore, buďme upřímní, onen německý císař neuměl ani německy. Celý život mluvil pouze francouzsky a latinsky!“
Vraťme se však na půdu historických skutečností.
Německý císař Karel IV. byl českým, italským (lombardským) a burgundským (arelatským) králem. Všichni tyto národové ho nazývaly latinsky „Pater patriae“ (Otec vlasti). Takže byl „Otcem vlasti“ Němců, Čechů, Italů a Francouzů... To, že ovládal 5 jazyků je nepodloženou legendou. Je možné, že nějakou větu mimo latiny nebo francouzštiny ze sebe vypravil, ale o nějaké jazykové znalosti nemůže být řeči!
Přesto je jednoznačně doložitelné: Pro českou zem učinil nejvíc a nejraději se zdržoval v Praze. Dnešním vokabulárem by se dalo říci – Karel IV. byl zakladatelem plodné a kreativní česko-německé spolupráce! Proto byl i jemu, vedením České atlantické komise (ČAKO), v tomto roce odhalen v zámeckém parku Memorál česko-německého přátelství. Památník je nápadem poručíka ČAKO, Mag. Bärbel Berwidové-Buquoyové (1. tajemnice Obvodního soudu, Berlín-Wedding v.v.), která se aktivně zasazuje o německo-české přátelství, ačkoli její znalosti českého jazyka jsou patrně podobné těm Karla IV.
To, co učinil německý císař pro českou zem, je nenahraditelným světovým historicko-kulturním bohatstvím:
Založení Karlovy Univerzity v Praze (1348), první univerzity tzv. Římsko-německé říše (Römisch-deutsches Reiches). Vzorem pro její uspořádání byly univerzity v Paříži, Bologni a Neapoli. Vyučovacím jazykem byla latina...
Postavení pražského hradu a kamenného Karlova mostu. Začátek stavby chrámu Sv. Víta. Postavení hradu Karlštejn. Založení Nového města pražského a dalších kulturně historických staveb...
Někdy se zapomíná i na to, že byl vynikajícím ekonomem. Aby zmírnil masovou nezaměstnanost v Praze, nechal v letech 1360 – 1362 postavit na Petříně tzv. „Hladovou zeď “ (Hungermauer). Bylo to opatření proti nastávajícímu hladomoru. Lze historicky prokázat, že to bylo v době středověku první sociálně pracovní opatření proti masové nezaměstnanosti v Evropě. Podobná opatření se začala ve světě praktikovat až ve 20. letech minulého století.
Doba Karla IV. je názorným příkladem velice plodné spolupráce mezi Čechy a Němci. Naším etickým úkolem je tedy eliminovat předsudky, které zde zasila komunistická totalita na základě 2. světové války a hanebného Protektorátu Čechy a Morava a tím navázat na tuto historickou spolupráci našeho krále a německého císaře Karla IV. Našemu snažení nám žehnej Bůh!
