V březnu 1921, tedy před 100 lety, vyšel první díl „Švejka“ pod titulem „V zázemí“. Dílo by bez překladu a angažmá německých literátů upadlo v zapomnění. Berlínský režisér Erwin Piscator učinil ze „Švejka“ světový bestseller.
Manuskript autora Jaroslava Haška, nechtělo žádné nakladatelství v Československu příjmout. Jednalo o celou řadu výhrad: „nechutná pornografie“, „hanobení českého národa“, „nepřípustné vulgarizmy“, „Žižka a nikoli Švejk“ atd.
Haškovi přátelé, František Sauer a Václav Čermák tedy založili vlastní nakladatelství a začali publikaci distribuovat. Ovšem knihkupci ono nové nakladatelství neznali a odmítali s ními uzavřít smlouvy... Nezbývalo než prodávat knihu v sešitových vydáních po hospodách.
Obrat nastal až když Hašek 1921 uzavřel smlouvu s nakladatelstvím „Adolf Synek“, které doslova obratem ruky vydalo v letech 1921 – 1923 všechny čtyři díly. Přesto, oficiální kruhy První republiky stály vůči tomuto ojedinělému dílu velmi zamítavě a cenzura jej na nějakou dobu dokonce pozastavila. Současně i popularita autora na veřejnosti silně upadala, neboť byl znám jako nepolepšitelný anarchista. Výchozí pozice "Švejka" se tedy rovnala "nule".
Nakladatel Synek si byl vědom toho, aby dílo mohlo získat mezinárodní ohlas, musí být přeloženo do němčiny. Bez berlínského uvedení na scénu Piscatorova divadla a silného zájmu německého publika, nelze vyloučit, že by Hašek s jeho „Josefem Švejkem“ zašli někde v ústraní jako bezvýznamní „rebelanti“.
Pozitivní ohlasy vůči „Švejkovi“ se začaly objevovat i v pražském německé tisku. Max Brod „Prager Abendblatt“ (07.11. 1921) a „Deutsche Volkszeitung“.
Ovšem, Samotné hledání překladatele „Švejka“ do němčiny, bylo – vzhledem k odmítavému postoji české literární kritiky, dlouhé a nesnadné. Ty, kteří připadali v úvahu měli silné existenční obavy.
Adolf Synek se obrátil na všechny známé překladatele z češtiny do němčiny. Všichni odmítli, žádný neměl odvahu pustit se do díla.. Panovala všeobecná nedůvěra vůči „Švejkovi“, považovanému za bezcenného a morálně nestravitelného.
Až se věci ujala pražská židovská Němka Grete Reinerová. Byla překladatelkou a redaktorkou „Deutsche Volkszeitung“. V roce 1926 přeložila všechny čtyři díly do pražské němčiny silně ovlivněnou němčinou vídeňskou. Ostatně psal v ní svoje romány i Franz Kafka.
Další osud Grety Reinerové je tragický. V době Protektorátu Čechy a Morava byla odtransportována do koncentračního tábora Osvětim, kde 08.03. 1944 zemřela v plynové komoře.
Berlín a Německo přinesli „dobrému vojáku Švejkovi“ jeho neutuchající slávu. V době, kdy v Československu byla kniha považována za „bezcennou prasárnu“, která českému národu v cizině bude pouze škodit, odhalili Němci v díle symptomy velkého umění a bezkonkurenční originality.
Známý český haškolog, Radko Pytlík: „Švejk byl uznán a oceněn teprve v poraženém Německu.“
Kurt Tucholsky: „V celém světě literatury, neznám žádnou podobnou knihu.“ V témže duchu podporoval publikaci Bertolt Brecht a Erwin Piscator...
Následující proniknutí „Josefa Švejka“ do světové literatury je bezesporu velkou zásluhou berlínského režiséra Erwina Piscatora. „Josef Švejk“ se objevil na prknech „Divadla na Nollendorfském náměstí“ v Berlíně v lednu 1928. Úspěchy onoho německého režiséra vyvolaly zájem světové veřejnosti pro tuto ojedinělou společenskou grotesku: Po Německu přichází Sovětský svaz a Velká Británie…
„Osudy dobrého vojáka Švejka“ byly přeloženy do celkem 58 jazyků a staly se nejčtenější českou knihou všech dob.
