Aby si snad čtenář nemyslel, že jsem se ad hoc pomátl na rozumu, je nutné upozornit na nejnovější poznatky bádání o smrti Reinharda Heydricha. Tak, jak dokazují dokumenty německých archívů, dohled nad zraněným zastupujícím říšským protektorem v nemocnici v Praze na Bulovce neměl Heinrich Himmler, nýbrž Hitlerův tajemník Martin Bormann. Tento zvrhlý brutální primitiv a Hitlerův jakoby „dvorní patolízal“, Heydricha upřímně nenáviděl. Navíc se prokázalo, že Bormann byl vyzvědačem sovětské vojenské zpravodajské služby GRU.
Prostěradlo s vyšívkou "Heydrich", na kterém zastupující protektor Čech a Moravy dne 04.06. 1942 zemřel v nemocnici v Praze na Bulovce. Majitel: Dr. Jan Berwid-Buquoy. K vidění: Barokní zámek Tábor-Měšice.
K velkému překvapení ošetřujících lékařů, zemřel před 70 lety, dne 04.06. 1942 v Praze v nemocnici Na Bulovce zastupující říšský protektor Reinhard Heydrich, aniž by tomu odpovídal jeho skutečný zdravotní stav. Na co ve skutečnosti nebožtík skonal dodnes nevíme a provedená pitva pouze říká, že příčinou smrti byl patologický „šok“. To však lékaři prohlašují, když žádnou hmatatelnou příčinu úmrtí nemohou najít. Samotný protokol pitvy byl nalezen až v roce 2003. To již samo o sobě vzbuzuje podezření o pravosti dokumentu. Kde se tak dlouho písemnost „povalovala“, že nebyla k nalezení?
Všichni ošetřující lékaři – MUDr. Jarolímek, MUDr. Honěk, prof. Gebhard, prof. Dick, prof. Hollbaum a MUDr. Morell, se jednomyslně shodují v tom, že poranění oběti atentátu v žádném případě nebyla tak rozsáhlá, aby způsobila smrt. Kdyby nebyla zasažena slezina, bylo by kvalifikováno Heydrichovo zranění v kategorii „lehké ublížení na těle“. Po ambulantním vyčištění povrchních zanedbatelných zranění a nasazením obvazu, by byl pacient poslán z Bulovky domů do Pannenských Břežan. Slezina musela být sice operována, ale operace byla více či méně naprosto rutiní záležitost a pacient se rychle zotavoval. O nějakém smrtelném nebezpečí nemohlo být ani řeči. Heydrich ovšem náhle v ranních hodinách 04.06. 1942 zemřel. Na následky atentátu neskonal. Rotmister Jan Kubiš zastupujícího protektora Čech a Moravy v žádném případě nezabil, nýbrž pouze lehce zranil. Kdo tedy a na čí příkaz byl Heydrich likvidován?
Mimo ošetřujících lékařů, měli přístup k raněnému pouze vysocí důstojníci SS. Ti si tam doslova podávali kliku. Tato speciální garda ovšem nefungovala pod rozkazem Heinricha Himmlera, nýbrž Martina Bormanna ( Zastupující tajemník Adolfa Hitlera ve funkci říšského ministra), jak zcela jasně ukazují doklady archívů SRN (Bundesarchiv Koblenz tak jako Bundesarchiv Dienststelle Berlin). Pan říšský ministr měl konečně svého úhlavního rivala, šéfa SD a Obergruppenführera SS, Reinharda Heydricha, jak se říká „v hrsti“. Bylo mu však jasné, že jeho nebezpečný konkurent na následky atentátu zemřít nemůže. To potvrzují všichni lékaři – jak Němci, tak Češi. Stačilo, by přesto, aby mu jeden z důstojníků SS přimíchal do hrnku s čajem notnou dávku rychle působícího jedu a je věc okamžitě, tiše a nenápadně vyřízena. Jednal Bormann na vlastní pěst, anebo spíše z rozkazu?
Zde si nejsem zcela jist. Adolf Hitler ho sice ve své závěti označil jako „svého nejvěrnějšího muže“ a jejím vykonavatelem, ale Hitlerova důvěra je zřejmě omylem. Bormann se totiž stal od roku 1943 sovětským vyzvědačem, prostřednictvím Himmlerova lékaře MUDr. Ludwiga Stumpfeggersa, který (na rozdíl od Bormanna) uměl dobře rusky. Podle výpovědi bývalého presidenta Spolkové zpravodajské služby (BND), Reinharda Gehlena (1956 – 1968), začal Hitlerův osobní tajemník pracovat pro sovětskou vojenskou rozvědku GRU až v roce 1943. Píše o tom rovněž ve své knize Der Dienst. Erinnerungen 1942 - 1971 (Služba. Vzpomínky 1942 – 1971), Mnichov 1973. Přesto Heydrich umírá v Praze na Bulovce již v červnu 1942. Tedy rok před tím než přeběhlík nastoupil do Stalinových služeb. Pakliže by po atentátu Sověti vydali Bormannovi příkaz k likvidaci Heydricha, znamenalo by to, že vyzvědač byl ve styku s vojenskou GRU již mnohem dříve než uvádí Gehlen ve svých vzpomínkách.
Já osobně bych se přikláněl k tomu, že Hitlerův tajemník by svého rivala zavraždíl bez ohledu na to zdali by dostal příkaz z Moskvy nebo nikoli. Geniální zločinec Heydrich byl nebezpečným subjektem jak pro primitiva Bormanna, tak pro ctižádostivého Himmlera. Nyní se naskytla skvěla příležitost se ho zbavit. Již samotná pitva probíhala za velice podezřelých okolností (k tomu seriál ČT 2, Heydrich: Konečné řešení – Souboj na Bulovce 36/44, 06.05. 2012). Stanovisko profesora MUDr. Ivo Šteinera: „Zarážející je, že pitva byla pouze částečná. Po otevření břicha se nikde žádné nahromadění hnisu nevyskytlo. Zánět podbřišnice nebyl rovněž shledán. Byly vyšetřeny pouze srdce, játra a ledviny. Vše bez nálezu. Příčina Heydrichovi smrti zůstává i do budoucna záhadou.“
Dále se profesor Šteiner podivuje nad tím, proč nebyly provedeny toxikologické vzorky, tak jako, proč nebyly pitvány hlava a krční orgány s úmyslem najít stopy otravy jedem. Skutečnost, že Bormann pitvu těchto orgánů prohlásil za „nedůležitou“ (tvrzení Liny Heydrichové), je pochopitelné, ale zarážející je, že se k tomuto stanovisku připojil i vůdce říšské SS, Himmler. Zavraždili tito muži Heydricha, modus vivendi, společnou rukou? Vypadá to na to, že ano. Zdali však jednal Bormann na příkaz sovětské GRU, coby Stalinův advocatus diaboli, anebo z vlastních kariéristických pohnutek, zůstane i nadále tajemstvím. Já osobně se domnívám, že obě hypotéze spolu kauzálně souvisí.
Nástupcem Heydricha ve funkci SD a RSHA (Říšský hlavní bezpečnostní úřad) se stal Ernst Kaltenbrunner (1903 – 1946). Ten po válce prohlásil: „Bormann a Heydrich se nenáviděli. Jeden čekal na chybu druhého, aby se ho zbavil.“ Kubišova bomba byla skvělou přihrávkou Bormannovi. Ten neváhal a vstřelil puk do Heydrichovy branky. Zastupující protektor zápas s Hitlerovým tajemníkem prohrál!
