Nálezné aneb jak se bohatlo za socializmu

Dnes se to zdá být neuvěřitelné, ale znal jsem jednoho řezníka v Praze, v Dlouhé třídě, který se v minulém režimu prošmelil k 1.000.000,- Kčs. Vedle byl krám s ovocem a zeleninou. Tam se praktikovalo totéž ve výši 700.000,- Kčs.

Jindřich Pařez byl v JZD obce Rozkoš, okres Kutná Hora, účetním a dalo by se říci, že se vyznal i jinak.

   V roce 1955 si koupil automobil „Ford Anglia“ a i když měl, na tehdejší ubohé poměry, peněz víc než dost, přece jenom se zadlužil.  Uvažoval o tom jak se z neblahé situace dostat ven, neboť mu bylo naprosto jasno, že cestou oficiální mzdy se to zvládnout nedá.

   Kdo v JZD nekradl, okrádal sice svojí rodinu, ale všeho s mírou! Normální, primitivní zlodějnou se zbohatnout nedá a to věděl zkušený účetní Pařez víc než dobře. Jediná možnost, která se skýtala, byla “obchod a podnikání“, ale jak na to, když soukromý sektor byl komunisty zrušen a podnikání bylo přísně zakázáno? Majitel “Forda Anglia“ přemýšlel až se mu panenky protáčely...

   Jednoho dne přišel na spásný nápad. Seděl zrovna v parném létě pod stromem u vesnické tůně, kde se říkalo “U vrby“. Náhle se ve vodě mrskl malý kapřík. Účetnímu svitlo: “To je ono! Ryby! Kapr je k dostání pouze na vánoce a v létě nikde nedostaneš kapra!“ mumlal si Pařez pro sebe a uvažoval: “V Rozkoši a okolí máme následující vodní plochy, které jsou vedeny jako záhumenek a nejsou tedy majetkem státu ani družstva. Jedná se o rybníky 'U pastoušky', 'Benešák', 'Vidičák' a tůň 'U vrby'. Tyto vodní plochy jsou přeplněny rybami. Teď jde pouze o to, jak se s nimi dostat na trh.“

   Upřímě řečeno, obsah těchto rybníků nepřináležel pouze Pařezovi, nýbrž ještě Jirovskému a Benešovi. Bylo tedy nutné se s nimi domluvit.

    To vyřešil účetní obratem ruky, když slíbil, že “Ford Anglia“ jim bude k dispozici při rodinných nákupech v Kutné Hoře, Suchdole nebo v Uhlířských Janovicích. Výše uvedení zemědělci tak jako tak žádné ryby nejedli, nýbrž dávali spíše přednost pytláctví v okolních lesích zvaných “Kocandecký“ a “Na vrchách“.  Na „černo“ pálená slivovice z místních vynikajících švestek pana Jirovského se rovněž těšila velké oblibě...

    Pařez přišel na vynikající nápad, jak obejít komunistické zákony. Podal do všech dostupných novin následující – dalo by se říci - geniální inzerát:

Na výletě jsem ztratil 50,- korun.

Poctivému nálezci daruji kapra, lína nebo cejna z vlastního chovu.

   Protože, mimo vánoce, nebyla solidní ryba nikde k dostání „ poctivých nálezců“ se přihlásilo okolo 10. 000.  Přicházeli z Čech, Slovenska, Zakarpatské Rusi, Těšínského Polska a severního Maďarska.

   Kvůli obrovskému počtu „poctivých nálezců“, musel účetní JZD zaangažovat ještě rybníky ve Vidicích, Košicích a lesní tůň „Skála“ v nedalekém Miletíně.

    Doposud neznámá obec Rozkoš se začala stávat poutním místem „poctivých nálezců“ ze všech přilehlých středoevropských komunistických národů.

A jak reagoval účetní Pařez? Zaplatil dluhy za “Forda Anglii“ a v Kolíně, kam provdal dceru Haničku, zakoupil dokonce rozlehlý pozemek.

   S tchánem dlouho přemýšleli o tom jak oficiálně zdůvodnit Městskému výboru KSČ Kolín, proč staví soukromý mrakodrap z peněz „poctivých nálezců“. Protože nepřišli na žádné přijatelné řešení, vybudoval místo toho účetní Pařez na místě alespoň rodinnou reprezentativní vilu a hned na to podal inzerát:

Nálezce, který našel mých 50,- korun, žádám aby si je ponechal!

Na Kutnohorsku totiž už žádné ryby nejsou.