Když bohatí zchudnou, chudí umřou hlady! Poučuje nás prastaré anglické heslo: „When the rich get poor, the poor starve ?to death.” Komunisté nerozumí hospodářství. Kdyby mu rozuměli, nebyli by komunisté!
Pojmy, jako „znárodnění“, „zestátnění“, „združstevnění“… jsou pouhými ideologickými frázemi pro gigantické krádeže soukromého majetku.
Lidská důstojnost a soukromý majetek jsou nedotknutelné! To je jediná možná cesta vybudovat svobodu a blahobyt…
Jakmile se soukromý majetek dostal do područí komunistického státu, nastalo období všeobecného nedostatku a v některých socialistických státech se dokonce umíralo hlady.
Práce se stala otroctvím, protože za peníze se dalo sotva co koupit. Místo vlády „proletariátu“ se zmocnila moci vláda komunistické strany a nastolila totalitní diktaturu. Diktatura jedné politické strany!
Ani tzv. „socialismus s lidskou tváří“ nemůže být řešením, neboť nevrací zpět majetek soukromým osobám, kterým jim byl násilím socialistického státu uloupen.
Hospodářské reformy Oty Šika, z roku 1968, vztahující se na tzv. „Socialistické tržní hospodářství“ ve stádiu „socialismu s lidskou tváří“ byly utopickým nesmyslem.
Ekonomie může být buďto tržní (řízená svobodnou nabídkou a poptávkou) anebo socialistická (dlouhodobé ideologické plánování a permanentní nedostatek všeho). Oboje míchat dohromady nelze. Žádné poloviční těhotenství neexistuje…
Aby vzniklo tržní hospodářství, je nutné mít konvertabilní mezinárodně směnitelnou měnu a burzu, kontrolující pohyb peněžního kapitálu, tak jako produkci zboží.
S tím vším Ota Šik a „socialismus s lidskou tváří“ nepočítal. Peníze v socialismu nejsou kapitálem, nýbrž pouze směnkou na zboží, které je buďto vyprodané a nebo vůbec neexistuje.
Na tento, doslova kriminální nedostatek, poukazují tehdejší ilegální anekdoty:
Zákazník přijde do masny, kde kupodivu nestojí žádná fronta, a osloví prodavače. „Prosil bych kilo telecího!“ Odpověď: „Telecí nemáme“. „Nemáte!? Tak kilo hovězího!“ Odpověď: „Taky nemáme.“. „No, dobře. Tak si dám kilo vepřového na řízky!“ Odpověď: „Vepřové také nemáme.“ Zákazník plný zoufalství: „A prosím vás, co vlastně máte?“. Prodavačova odpověď: „Máme otevřeno do půl sedmé.“
Hospodyňka se v obchodním domě přiřítí k pultu: „Prosila bych nerezavící kuchyňský nůž!“ Prodavačka: „Paní to je omyl. My máme vyprodané paličky na maso. Vyprodané kuchyňské nože dostanete u pultu naproti…“
V jednopokojovém bytě bydlelo šťastně pět rodin. V každém koutě jedna a jedna rodina bydlela uprostřed. Vše bylo v nejlepším pořádku, dokud si ta rodina uprostřed nepořídila podnájemníka!
Kdyby komunistický ekonom Ota Šik ještě dneska žil, rád bych se ho zeptal, co toto všechno má společného se „socialistickým tržním hospodářstvím“?
