Kdo začal krást jako první aneb Dějiny lidské zlodějny

Sledujeme-li česká masmédia, máme ten dojem jakoby český národ byl jakousi klikou notorických zlodějů. Nezbývá mi nic jiného než této mystifikaci rezolutně odporovat. Ne, že bych se chtěl zastávat deliktů tohoto druhu na území České republiky. To v žádném případě, ale dovolte mi podotknout, že v jiných zemích EU se krade ještě daleko více. Zdá se jakoby Bůh stvořil na této planetě člověka, aby zde byl někdo, kdo bude vykonávat loupeže. Nehledě na Řecko, kde byl de facto rozkraden dokonce celý stát, je rájem zlodějů v EU  Itálie a Polsko. Neznám nikoho z mých známých, kdo by se vracel z Itálie aniž by mu něco nechybělo. V Polsku byly a jsou krádeže jakýmsi národním "sportem"...

Prvními prokazatelnými zloději byli Adam a Eva (Bible, 1. kniha Mojžíšova), kdy je Bůh přistihl při krádeži jablek.

 Vzpomínám si na jeden mejdan v Sopotech. Majitel rodinné vilky na mořském pobřeží před zahájením  bujaré party, nejdříve uzamkl všechny cenné věci do skříně a trezoru. Na jejich místa postavil levné předměty a kýčovité tretky. Nejdříve jsem nevěděl, co si mám o tom myslet. Když skončil mejdan, byt byl z poloviny vykraden. Zděšen, apeloval jsem na majitele vilky: "Jacku, zavolej policii!" Polák se dal pouze do smíchu, řka: "Janku, to je u nás normální, když dobří přátelé příjdou na návštěvu, vezmou si sebou na památku nějaký suvenýr." Můžeme se pouze modlit, aby se tento poněkud úchylný zvyk nerozšířil na další země evropského kontinentu...

Původním delikventem, kdo začal krást, byl biblický Adam. Naváděla ho k tomu Eva. Kradli společně jablka ze stromu, který jim nepatřil. Když je Bůh u toho načapal, sváděl Adam svojí vinu na Evu a Eva sváděla vinu na hada. V tomto případě (Bible, 1. kniha Mojžíšova) zde máme transparentní příklad nejen první zlodějny v dějinách lidstva, nýbrž dokonce i první případ lhaní a tím popření pravdy. Všemohoucí vyřešil dilema vyhazovem obou provinilců z Ráje...

Ano, zdá se jakoby člověk byl stvořen k tomu, aby kradl, zabíjel a lhal.

Od doby Trojské války (12. až 13. století před naším letopočtem) až do dnešní doby prošlo lidstvo válečnými konflikty v počtu více než 1200 válek a revolucí, doprovázených drancováním, vražděním a znásilňováním. Ve všech těchto válkách a revolucích šlo pouze o to někoho okrást, oloupit a obelhat, rafinovaně vymyšlenými lži o jakési "lepší budoucnosti". Člověk je spíš vůl než člověk, neboť neustále opakuje již celá tisíciletí jednu a tutéž chybu: pokud možno, co nejrychleji rovnými nohami do neštěstí. Není přece nic jednodušího než si uvědomit, že oněch výše uvedených přes 1200 válečných a revolučních konfliktů vůbec k ničemu nevedlo.

K čemu nám byli husitské války, jenž vydrancovaly a spustošily značnou část Evropy? Husité kradli, loupili a zabíjeli. To vše ve jménu "boží pravdy". V bitvě na Bílé hoře 1620, povstala část protestanské šlechty proti svému vlastnímu císaři. Proč ta zrada? Udělil jim šlechtické tituly a statky. Ano, chtěli ho okrást a českou zem připojit k Německu (Friedrich Falcký). Německý král jim sliboval za zradu Vídně obrovskou odměnu. Poražení protestanti si po bitvě na Bílé hoře moc starostí nedělali. Mysleli, že jejich příbuzní je u císaře z průšvihu vyprosí a žádné popravy nebudou. Sám císař neměl o hrdelní tresty zájem.

Zde se však velmi přepočítali! Jejich příbuzní chtěli krást!

Již se těšili na majetek spiklenců a k tomu bylo nutné nechat povstalce popravit. Orodovali u panovníka pro hrdelní tresty a tak došlo dne 21.06. 1621 k popravě 27 protestantů na Staroměstském náměstí. Sotva se hlavy nebožtíků odkutálely, jejich příbuzenstvo se vrhlo na cizí majetek jak supové na mrtvou mršinu...

V novodobých dějinách kradli hlavně nacisté a komunisté.

Nacisté se specializovali především na majetek a peníze židovských spoluobčanů. Jejich rabování a vraždění nazývali "konečné řešení židovské otázky". Nepohrdli však ani vykrádáním  cizozemských bank a muzeí. Hermann Göhring měl ve svých skladištích deponováno přes 1700 odcizených obrazů a starožitností ze všech koutů Evropy. Nacisté kradli především ve Francii, Holandsku, Belgii a Rakousku. Uloupené umělecké předměty a zlato se importovaly převážně do Berlína (Hitler) nebo Mnichova (Göhring). Na krádeže v protektorátu Čechy a Morava se specializovala v první řadě Lina Heydrichová, manželka zastupujícího protektora Reinharda Heydricha. Svůj lup koncentrovala na zámku v Panenských Břežanech, odkud ho posléze vyvážela do severního Německa (ostrov Fehmarn).  

Komunistické krádeže mají název "znárodňování" a na rozdíl od klasických zlodějen feudálů a nacistů jsou velice rafinované. Pomocí "znárodňování" a "zestátňování" získají komunisté politickou i hospodářskou moc nad celým národem, kterou okamžitě ztotalitarizují. Od tohoto okamžiku mají všechno pod vlastní kontrolou a všude si dosazují do řídících funkcí komunistické ideology na které potom musí národ pracovat. Komunisté kradou v malém, ale za to pořád. Leninův nejbližší spolupracovník, Leo Trocký, tuto metodiku nazval "permanentní revoluce". Ve skutečnosti se jedná o zlodějnu bez konce. Komunisté ani ve velkém krást nemohou, protože na rozdíl od feudálů a kapitalistů jej jich moc. V době největšího rozkvětu totality v ČSSR bylo registrováno přes jeden milion členů KSČ. Kdyby každý z nich denně ukradl pouhou desetikorunu, dělalo by to 3,65 miliard korun - a to rok, co rok ("permanentní revoluce"). Tolik  žádný feudál, kapitalista ani nacista doposud odcizit nestačil!

Jak je to v parlamentních demokraciích? Tam kradou pouze chudí politici, kteří se dostali k moci a to většinou všichni. Sem tam někoho u toho chytnou - např. MUDr. David Rath (ČR), Christian Wulf (SRN) nebo Silvio Berlusconi (Itálie), ale jedná se  pouze o tzv. "špičku ledovce". Ty ostatní si dávají větší pozor. Zde bych si dovolil uplatnit heslo podle výsledků voleb: "Prasata se střídají, koryto zůstává!" Se stávajícím stavem se nedá nic dělat. Jediným možným řešením by bylo, že do vysoké politiky by byli připuštěni lidé, jejíchž peněžní majetek je tak rozsáhlý, že si nemusí, coby parlamentáři, přikrádat. To lze dnes ovšem praktikovat pouze v USA, Kanadě, Austrálii, na Novém Zélandě a v omezené míře i ve Velké Británii. V ostatních částech zeměkoule je nutné počítat s tím, že kdo se dostal do vlády a parlamentu začne zcela zákonitě krást - jakmile se k tomu naskytně první příležitost.