„Koho chleba jíš, toho píseň zpívej!“, zní rafinovaná staročeská polopravda, vybízející obyvatelstvo k nepřímé kapitulaci. Podle oné polopravdy sestavil nyní prezident Zeman svojí vlastní vládu, pod krycím jménem „úřednická“. I kdyby Nečasova vláda pokračovala ve své existenci a premiér by neodstoupil, přesto by činil Zeman všechno možné, aby vyvolal vládní krizi. Z jednoho prostého důvodu: Nečasova vláda, není vládou Miloše Zemana…
Nikoli "přátelé", nýbrž přísný Pán a poslušný lokaj...
Aby sestavil svojí vládu (samozřejmě nikým nezvolenou), potřebuje prezident alkoholik a řetězový kuřák, nějakého věrného „poskoka“, jemu psovsky oddanému, který by poslušně aportoval udělené příkazy do všech ideologicko-politických směrů naší republiky. To nemůže dělat každý! K tomu je třeba zvláštní nadání, ohebný charakter a pokud možno stoprocentní závislost na prezidentovi.
V úvahu nepřipadá vůbec žádný humanitní génius, ale úplný blbec je rovněž nepoužitelným objektem. Je tedy nutné nalézt oběť s inteligentní průměrností, žádný alkoholik a nadměrný kuřák (nebezpečí nespolehlivosti a nevypočitatelnosti), „ohebná páteř“ ano, ale s absolutní závislostí na prezidentovi, prostě politik typu „nudle v bandě“.
Pojem politik typu „nudle v bandě“ vznikl u nás v padesátých a šedesátých letech, v době absolutní totality. Byli jím označováni vedoucí činitelé KSČ jezdící do Moskvy, aby si tam vyzvedávali příkazy, co smějí, nesmějí i musí v ČSR a později v ČSSR, dělat. Přičemž bandaska (resp. banda) byla plechová nádoba, se kterou se chodilo do závodní jídelny pro polévku, např. z „hovězího masa“ (ve skutečnosti z hovězích kostí) s velice skromným množstvím „vaječných nudlí“ (ve skutečnosti nudle bez vajec), které měly (následkem své ojedinělosti), tím pádem v bandasce obrovské množství prostoru a mohly „létat v bandě“ sem a tam…
V případě politika „nudle v bandě“ se Zeman (poté, co možná vystřízlivěl), rozhodl pro Jiřího Rusnoka. V době totality lítali komunisté na trase Praha – Moskva – Praha. Úkolem Rusnoka je lítat na trase Rusnok – Zeman – Rusnok. Jinak žádný velký rozdíl v tom není: kdo neuposlechl Moskvu – „dolítal“. Kdo z Rusnokovy vlády neuposlechne Zemana - rovněž „dolítal“.
Miroslava Němcová si stěžuje, že Zeman je prý všechny vždy „vodil za nos“ a ve skutečnosti od samého počátku byl rozhodnut si sestavit svojí, tzv. „úřednickou vládu“. S tím se dalo ovšem počítat. Na slibech a úvahách politického alkoholika se nedá stavět. V pondělí bude něco jiného říkat a v pátek bude něco jiného dělat, přičemž v neděli se to zase všechno obrátí. Tak jako by bývalo nutné léčit Klause kvůli kleptomanii, je nutné léčit Zemana kvůli alkoholizmu. Ostatně, dnes by si snad již nikdo neodvážil tvrdit, že funkce českého prezidenta je „čistě formální“, neboť z oné údajné „čisté formality“ se nám nyní vyklubal těžko zvladatelný politický převrat…
Eurokomisař Vladimír Špidla se nechal slyšet: „Jsou to lidé druhé až třetí třídy…Jediný, kdo se může domnívat, že je mu Rusnokova vláda k prospěchu, je Strana práv občanů – Zemanovci. To je ostatně čím dál tím víc vidět na chování prezidentova kancléře Vratislava Mynáře, který stále zřetelněji jedná jako stranický politik.“ Špidla má sice pravdu, ale kdyby si Zeman nevybral lidi „druhé“ a „třetí“ kategorie, snížil by tím jejich závislost na něm. On potřebuje pouze lidi, kterým může absolutně vnucovat svojí vůli – ať už je střízlivý nebo ve "viróze" (krycí název pro Zemanovu opilost).
Podívejme se nyní na životní profil Jiří Rusnoka, který by se dal bez nadsázky nazvat, lítání jak „nudle v bandě“: V roce 1984 absolvoval Národohospodářskou fakultu VŠE v Praze. Coby přesvědčený komunista (ačkoli ještě nestraník) nastoupil do Státní plánovací komise jako referent v odboru dlouhodobých výhledů. Protože byl spolehlivým „soudruhem“ Lubomír Štrougal (předseda vlády, KSČ) jej „doporučil“ dokonce na Federální ministerstvo pro strategické plánování jako vedoucího oddělení sociální strategie. Před rokem 1989 se stal kandidátem členství v KSČ. Jeho přihláška byla přijata. Na rozdíl od Václava Klause, kterého vzít do KSČ zatím nechtěli, ačkoli o to vehementně usiloval.
Po sametovém převratu Jiří Rusnok převlékl „kabát“.
V letech 1992–1998 je poradcem a vedoucím sociálně-ekonomického oddělení Českomoravské konfederace odborových svazů, přičemž zůstává záhadou, kdo ho k tomuto „korytu“ přistrčil. V lednu 1998 vstoupil do ČSSD.
V srpnu 1998 byl jmenován náměstkem ministra práce a sociálních věcí Vladimíra Špidly ve vládě Miloše Zemana. Ačkoli se nazýval „ekonomem“ byly podle Špidly jeho národohospodářské znalosti „velice chatrné“ a jednalo se prý spíš o Zemanova chráněnce. Když se stal Špidla premiérem, odvolal dne 13. března 2003 Rusnoka z vlády s odůvodněním: „špatná komunikace“ (krycí název pro absolutní neschopnost). Údajný „ekonom“ si však věděl rady – ohebná páteř se hned tak nenarovná a tak vytvořil jakousi posloupnost: KSČ – ČSSD – ODS. V prezidentské volbě otevřeně podpořil (na rozdíl od oficiální linie ČSSD) na post prezidenta republiky Václava Klause. V září 2006 se dokonce mluvilo o jeho vyloučení z ČSSD, když přijal nabídku ministra Vlastimila Tlustého (ODS) a zasedl do jeho expertní skupiny. V lednu 2010 Rusnok vystoupil z ČSSD. Zdůvodnil to „nesouhlasem s populismem a rozdávačností strany“. V říjnu kandidoval na starostu Prahy-Vinoře za Stranu práv občanů – Zemanovci (SPOZ). V říjnu 2011 hovořil za tuto politickou stranu v médiích...
Před prezidentskými volbami v lednu 2013 Rusnok podpořil Miloše Zemana. Po jeho vítězství jej navštívil a přislíbil stát se jeho „ekonomickým poradcem“. Po demisi premiéra Nečase prezident Zeman 25. června 2013 jmenoval Rusnoka „úřednickým" předsedou vlády ČR.
Rychlost „převlékání kabátů“ premiéra Jiřího Rusnoka (SPOZ) lze srovnávat pouze s výkony „politické turistky“ a zpěvačky Vlasty Parkanové (TOP 09).
